Pod povrchom 1

28. srpna 2011 v 22:16 | Kana |  Pod povrchom
No takže spoločne s Kanou vám predstavujeme nový cyklus Pod povrchom...no názov vám asi veľa nepovie, ale keď budeme pridávať diely, tak to časom pochopíte :D Budeme sa s Kanou striedať. Jeden diel napíše ona a jeden ja...na striedačku :D a aby som nezabudla...celý tento cyklus venujeme Keyleigh (a nie je to len preto, že si nám dala zvolenie použiť meno Matthew čiže Matt)...má to viac dôvodov..no jeden z nich je že si riadne yaoistické hovado :D Tak si ju uži a nezabi nás za ňu.

Prvým dielom začína Kana....tak do toho...príjemné čítanie a pamätajte komentáre vždy potešia!!!!


Začalo to v bare

Bílý předmět, ležící ledabyle pohozený na stole, narušuje pořádek a perfektní řád celé kanceláře. Na papír s obyčejným vzkazem je to moc tlusté, ale na balíček příliš tenké. Při bližším zkoumání bychom se dozvěděli, že je to malá obálka, dopis. Ale co v něm je? Jde snad jen o pozdrav někoho z přátel nebo z rodiny? Či je to pozvánka nebo nějaké oznámení? Ne, na to vypadá příliš obyčejně. Tak snad vyznání lásky nebo výhružka? Ale ani to určitě není.

Černé oči obálku bedlivě sledují. Štíhlé prsty jsou do sebe vpleteny a podpírají bradu. Trvá dalších pět vteřin, než se dlouhá paže v černém rukávu, který dozajista patří k formálnímu obleku, pohne a sáhne po obálce. Dopisním nožem obálku otevře, vytáhne popsaný papír. Na první pohled jde jen o formalitu, ale jiného druhu, než jaké mu chodí nejčastěji, tedy úřední. Ne. Po přečtení hned prvních pár řádku mu dojde, že se jedná o doporučení. Ano, je to doporučující dopis. Jedná se o studenta, který by chtěl do jejich firmy na praxi. "Shimeji…" přečte z celého dopisu jen jeho jméno. O ostatní se nestará. Ticho kanceláře přeruší zvuk vyzvánějícího telefonu.

Sedmadvacetiletý muž jej zvedne, v ruce stále držíc dopis. Po tváři mu přeběhne neznatelný menší úsměv. Ukončí hovor, telefon zaklapne a vrátí na své místo. Papír odhodí zpět na stůl, vstane a odejde z místnosti. Kdyby zůstal jen o chvíli později, všiml by si, že z obálky vypadla fotka. A kdyby si ji prohlédl, zjistil by, že přesně takto bude vypadat muž, se kterým bude neustále v kontaktu.

"Tak kde je ten tvůj slibný klient"zeptá se černovlásek jednoho ze svých dlouholetých partnerů. "Počká na nás v jednom hotelu" usměje se na něho a ukáže mu i jeho vizitku. "Měl by ses na to vážně podívat, Matte. Ten chlap bude náš zlatý důl" a vychvaluje ho až do nebe. Matt, černovlasý, uhlazený, pohledný, celkově i bohatý muž, věděl svoje. Věděl, jak to chodí v jeho světě. Vezme do ruky nabízenou vizitku a prohlédne si ji. To jméno zná, ale jen tak z doslechu. Pro Matteovu smůlu, bylo vše, co jeho kamarád řekl, pravda. Nebo alespoň slyšel úplně to samé od jiných lidí. "Tak dobře, jdeme" souhlasí Matt a vyjde z do ulic města, míříc do jednoho z nejnavštěvovanějších barů, které zná.

Společně nasedli do auta a odjeli. Zaparkovali před celkem normálním, ale přesto drahým hotelem. Matt zvedl hlavu, aby se na něho podíval pořádně. Ale v takovýhle hotelech byl už tolikrát, že už je přestal počítat. Ani jejich názvy si už nepamatoval. Ale tam uvnitř na něho čekal klient, který může jeho firmě zaručit mnoho peněz, proto si jen povzdechl a vešel dovnitř. S tím mužem se setkal v restauraci, která byla součástí hotelu, stejně jako bar. Samozřejmě, že se spolu domluvili na podmínkách obchodu, ale už bylo pozdě a Mattovi se nikam nechtělo, proto se rozhodl v hotelu přespat. Zamluvil si pokoj, do kterého ihned potom odešel.

"Děkuji" poklonil se fialkovovlasý chlapec staršímu pánovi. "Ve třídě jsi premiant. Škole jsi vyhrál několik cen v různých soutěžích, ať už vědomostních nebo zručně orientovaných. Takže si to opravdu zasloužíš" přesvědčuje ho obtloustlejší pán, sedící v křesle. "Ano, pane řediteli" pokloní se ještě jednou a opustí ředitelnu. Jen co za sebou zavře dveře, pohrdavě si odfrkne. Si myslí, že mu budu bůhví jak vděčný, jenom proto, že mi napsal doporučení a poslal ho do té největší firmy v celém městě. No, líp pro mě, ušklíbne se a rozejde se do třídy. No taky mě mohl na tu půl hodinu omluvit, když po ní končíme, zamručel, když vcházel do třídy a usedl na své místo.

Po škole se rozešel domů. Na škole chodí do posledního ročníku vysoké školy. A právě ředitel školy ho doporučil do jedné firmy na praxi, aby byl připravený na své budoucí povolání. Vešel do svého pokoje, kde do kouta odložil školní brašnu a odešel ke skříni, odkud vytáhl jedno ze svého nejlepšího a nejoblíbenějšího oblečení. Od příštího týdne má nastoupit do té firmy. Ani neví, jak že se to vlastně jmenuje, to mu řeknou až den předtím. Prý překvapení. To tak. Chtěl se ještě pobavit, a tak se rozhodl jít do jednoho svého oblíbeného klubu. Vzal si dlouhé, černé, upnuté kalhoty a rudou košili, jejichž první dva a poslední tři knoflíčky nechal rozepnuté. Rukou si prohrábl vlasy a malinko se rozcuchal. Ještě se prohlédnul v zrcadle, a když shledal svůj komplet ucházejícím, ba přímo skvělým, mrkl na své zrcadlové dvojče a odešel pryč z domu, přímo na párty. Ani nevěděl, že mu ta návštěva změní život.

Vstoupil do hotelu, kde byl ten nejnavštěvovanější bar. A samozřejmě jeho nejoblíbenější. Hned po vstupu ho ozářila barevná světla z reflektorů. Až ven mohla být slyšet hlasitá hudba. Na jeho tváři se objevil úsměv a on klidně vstoupil dovnitř. Prodral se skrz tančící dav až k baru. Vyhoupl se na barovou židličku a s výrazem tak arogantním, kterým všem dával jasně najevo, že on je ten nejlepší a ostatní nejsou nikdo, si řekl o skleničku brendy. On sám nepil, ale to nikdo vědět nemusel.

"Jste už plnoletý" zeptal se jej barman. Byl tam nový, takže ho neznal, ale ten, co tam pracoval předtím, ho znal a na tohle by se ho nikdy nezeptal. "Co myslíte" ušklíbl se tak, že připomínal toho největšího parchanta pod sluncem. "Vypadáte na sedmnáct. Mohu vidět vaši občanku?" odsekl barman a dál leštil skleničku, kterou držel v ruce. "Třiadvacet" usmál se fialovovlásek vítězně, ale svou občanku mu podal. Barman se podíval na fotku na průkazu a pak na chlapce, teda spíše muže. "Shimeji?" zeptal se raději ještě jednou, ale Shimeji jenom přikývl. Barman tedy jenom přikývl, občanský průkaz mu vrátil a nalil mu skleničku brandy.

Shimeji se otočil na barové židličce čelem k tančícímu parketu, v ruce skleničku s alkoholovým nápojem. Pozoruje je a upíjí ze svého nápoje. K tanci ho vyzve pár mladých žen, ale Shimeji je odmítne. Dokonce přišlo i několik mužů, kteří s ním flirtovali, dělali mu nabídky na společnou noc a podobné věci. Ale Shimeji si od nich nechal jenom zaplatit pití, a pak je odmítl. Tak to šlo až do doby, kdy nastala půlnoc a zábava se rozproudila snad ještě víc, než předtím. Shimeji už seděl u baru sám, a popíjel. Něco málo už v sobě měl, ale tak jako oslavoval a chtěl se bavit, a tak pokračoval v dalších skleničkách.

Matt seděl v křesle ve svém hotelovém pokoji, v ruce držel sklenku s poloprázdným obsahem, a naslouchal hudbě, která vycházela právě z části hotelu, kde byl bar. Byl mladý, společenský a rád se bavil. Bohužel si nevzal žádné pohodlnější oblečení, než ten oblek, co měl i teď, na sobě. Jenže dávno měl po schůzce, tedy i po práci a on se chtěl bavit. Skleničku odložil na stolek a s klidem odešel z pokoje dolů do baru. Nevadilo mu, že vypadá spíš jako obchodní manažer, než jako člověk, co jde jen tak za zábavou. Pohledem přejel po všech přítomných a bůhví proč se zastavil právě u toho jednoho člověka.

Sedl si ob jednu židličku vedle, objednal si pití a pozoroval toho muže, který ho něčím zaujal. Jenže nevěděl čím. On byl ten typ, co si chtěl jenom užít, nijak se vázat. Ale ten člověk ho něčím zaujal. Něčím, co ho k němu táhlo, a tak trochu ho to děsilo. Jenže měl plán, jak se toho pocitu zbavit. A hodlal začít hned.

Shimeji dopíjel druhou sklenku, když si všiml černovlasého muže ve velmi dobře padnoucím obleku. Nechápal, jak někdo takový, který určitě tráví čas mezi samými bohatými lidmi, se jde pobavit s lidmi, kteří jsou určitě mnohem níž, než on. Náhle před ním přistála sklenička s novým drinkem, a on si až teď uvědomil, že jeho sklenička, kterou má v ruce, je už prázdná. "Od toho pána v obleku" vysvětlí barman, když Shimeji namítne, že si nic neobjednal. Otočil se na toho muže, ve tváři nic neříkající výraz, prostě hotový nezájem, ale i tak pozvedl skleničku a přiložil ji k ústům.

Sleduje fialovovlasého muže před sebou, jak upíjí ze skleničky, kterou mu poslal. Bůhví proč ho to potěšilo, ale ten jeho výraz ho zmátl. Čekal, že když se na něho podívá, okamžitě mu podlehne, ale on nic. Nevypadal, že by jevil nějaký zájem. Jenže Matt se nehodlal jen tak vzdát. Sledoval ho celou dobu, co upíjel nahnědlou tekutinu, a když se zvedl, bez skleničky, a odešel někam pryč, zřejmě na taneční parket, neváhal a následoval jej.

Shimeji se vmísil do tančícího davu, aby se ztratil z očí toho muže. Měl z něho zvláštní pocit, a přesto ho něčím přitahoval. Jenže neměl ani ponětí, čím by to mohlo být. Tančil v rytmu hudby. Těla se o sebe otírala a on se cítil tak svobodný. "Tvé pohyby mě svádí" ozval se za ním hlas, který v životě neslyšel a kolem pasu ho objala čísi paže. Na chvíli ztuhnul a přes tvář mu přelétl stín rozrušení, šoku a obav. Ale během vteřinky ten stín zmizel a opět se tam usídlil tak arogantní výraz, který používal jen v nejtěžších situacích, jako je třeba tato.

"Mohl byste sundat tu ruku? Narušil jste mou intimní oblast" řekl klidným hlasem a chytl ho za ruku, která nenápadně, ale přesto neustále, pomalu a vytrvale, mířila k pásku jeho kalhot. "To se omlouvám, ale víte, co to po mně vlastně chcete? Přece si nenechám ujít takového pěkného kocourka, jako jste vy" zašeptal mu do ouška a jemně jej olízl. Jasně cítil, jak se muž v jeho objetí otřásl vzrušením. Nebo si to alespoň namlouval. A teď jsi můj, usmál se v duchu a tanečními pohyby ho pomalu vyváděl z hloučku tancujících těl. "Já s vámi ale nikam nepůjdu" zarazil ho Shimeji a galantně, s lehkostí, se vymanil z jeho sevření a pevným krokem odešel k baru.

"Ani na skleničku byste nešel" pokusil se ho Matt nějak zastavit. Ještě nenarazil na ženu nebo muže, co by mu odolali. On byl první. Což bylo pro Matta něco jako výzva. "Ne, jsem na odchodu" zakroutil Shimeji hlavou, přehodil si přes ruku koženou bundu a rozhodl se odejít, ale nějaké paže ho zachytila dřív, než mohl udělat víc jak dva kroky. "Jedna sklenička vám neublíží" domlouval mu Matt. Chtěl ho tu udržet. Chtěl ho získat. Ne jako milence, ale jako hračku na jednu noc. Takový on prostě byl a nemohl tvrdit, že by to chtěl nějak změnit. Shimeji si ho prohlédl od hlavy až k patě s povytaženým obočím a přemýšlel, jestli ten chlap, co stojí před ním, zná ne, jako odpověď. Ale asi ne, usoudí, když sklouzne k jeho ruce, která stále svírá jeho paži.

Nakonec Shimejimu nezbylo nic jiného, než přijmout pozvání na tzv. jednu skleničku. Jenomže z jedné skleničky se stali dvě, ze dvou tři a ze tří jedna láhev. Matt vypadal celkem střízlivě, protože byl na pití zvyklí, ale Shimeji se dostával do nálady. Říct, že byl mírně přiopilý, bylo slabé slovo. Matt ho musel podepřít, aby nespadl, když mu pomáhal odejít. Jenže ho neodváděl k východu, jak si Shimeji naivně myslel, pokud dokázal vůbec myslet ve stavu, ve kterém se nacházel, ale do svého apartmánu.

Jednou rukou podepíral Shimejiho a druhou odemykal dveře. Není ani tak těžký, jak jsem předpokládal, pomyslel si Matt, když jej položil na postel. Většinou bývají jeho milenci na jednu noc střízlivý, ale tenhle vypadal, že by s ním nešel, tak ho prostě a jednoduše opil. Mělo to jenom jednu nevýhodu, jinak spoustu výhod. Nevýhoda byla v tom, že ho musel dostat tam, kam chtěl. A výhody? Nebude se vzpírat a ráno si nebude ani nic pamatovat. Bohužel tady se trochu sekl.

Shimeji ležel na posteli a pozoroval strop. Nevnímal muže, jehož jméno stále neznal a asi ani znát nebude, který stál před postelí a právě si rozepínal sako, které o vteřinku později přistálo na křesle. Ani jak si uvolňuje vázanku a nechává ji spadnout na zem. Shimeji se zvednul alespoň na lokty, aby se podíval, kam se to vlastně dostal. Ale jediné, co viděl, bylo šero, protože okna byla zatažena tmavě modrými závěsy. Bohužel jednu skutečnost viděl až moc dobře.

Matt si odepínal od košile knoflíček po knoflíčku, až ji ze sebe úplně sundal. Bohužel pro Matta byl Shimeji stále malinko střízlivý a možná až moc dobře věděl, nebo alespoň tušil, co se děje a co se teprve dít bude. "Raději půjdu" snaží se mluvit klidně, ale je na cizím místě, s cizím, a podle všeho pohledným, ale hlavně silným mužem. A co ho nejvíc děsí, jsou jeho zpomalené reakce. Alkohol působí, zavrčel Shimeji v duchu. Nechtěl to, co se teď mělo dít. Nebyl na to připravený. "Teď ty" ozval se jeho hlas a Shimeji cítil jeho prsty na svém těle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 28. srpna 2011 v 23:15 | Reagovat

parádne si to začala...fakt úžasne...Matt je boží...si ho viem dokonale predstaviť :D chudáčik Shimeji...nemal ísť k nemu na ten pohárik...zásadna chyba...xi

2 Rhea Rhea | 30. srpna 2011 v 17:06 | Reagovat

Začíná to moc hezky. Doufám, že to Mattovi Shimeji nějak vrátí.

3 Kayleigh Kayleigh | Web | 31. srpna 2011 v 15:23 | Reagovat

O...o....o....o..... (oh, do prdele, já ani nevím, koho mám vzávat!!! Peklo, nebe, zemi, ráj? Asi vás dvě, mé drahé yaoistky.

Jako, tohle je přesně podle mého gusta, tadytoto. Příběh, syylistika, syntax...! Totálně žeru, jak se do příběhu pokládáš. Tywe, tywe, tywe!!! Uáááááááááááááááááááááá!!! Se poseru, jako!!! Rychle sem něco hoďte, bo se zblázním, fakt!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama