Pod povrchom 3

10. října 2011 v 20:12 | kana |  Pod povrchom
Omlouvám se, že je to tak pozdě. Ještě sem to ani neopravila, ale hned zítra to opravím tedy ty gramatické chyby..snad.
Snad se bude líbit a omlouvám se za chyby a za délku, která není dlouhá =) Ať se líbí =)

Sladká pomsta

Shimeji na něj hledí, jako jestli to s tím osobním asistentem myslí vážně, ale podle výrazu v jeho tváři zřejmě ano. "Budete mě tu potřebovat nebo už mohu odejít" jeho hlas byl klidný, možná trochu tvrdý, neprostupný, ledový. Ovšem Matt dělal, že si ničeho nevšiml a s klidem anglického lorda vstal ze židle a obešel stůl tak, že za okamžik stál proti Shimejimu. "Bohužel. Nejprve tě tu provedu, ukážu kde co je a pak do konce své pracovní doby, která bude trvat od časného rána do šesti večer. Ovšem pokud tě tu budu potřebovat, budeš tu muset zůstat taky" usměje se a kdyby Shimeji neměl tu kamennou masku na své tváři, jasně by viděl tu nechuť, kterou právě cítí. Osobní asistent? Mám s ním být v jedné budově a co víc v jedné místnosti, dýchat stejný vzduch jako on, poslouchat jeho příkazy a pak je plnit, je blázen? Už jenom jeho přítomnost mě ubíjí, vzteká se v duchu Shimeji ale na povrchu na sobě nedá znát ani stopu po tom, co se děje uvnitř něj.
Ještě chvíli ho Shimeji propaloval pohledem, než mu došla trpělivost. "Ukážete mi tedy, kde co je, nebo mám jít sám" trochu netrpělivě. Opravdu se mu nelíbí, musí být v jedné místnosti zrovna s takovým nadrženým chlapem, jako je on. "Ovšem že ukážu" usměje se klidně a vyvede ho z kanceláře a provede ho po budově. Celá firma se skládá z několika částí. Jedno oddělení pracuje na vytváření reklam, druhé je orientována spíše architektonicky. Mají i oddělení, kde se zabývají designem. Takovýhlech částí bylo ještě mnouho. Matt zavedl Shimejiho i do jedné, kde se starali spíše o finance a o všechno ostatní, co souviselo s penězi. S velkými penězi. Samozřejmě nezapomněl ukázat i kantýnu, kam chodí všichni pracovníci ze všech oddělení. "Tady máš rozpis přestávek a pauz na oběd a svačiny. Ale máš je změněné, většinu budeš trávit s ostatními pracovníky, ale některé," ukáže na přeškrtaná a znovu napsaná místa, zvýrazněná červeně "budeš trávit se mnou" klidně.
Shimejimu z té informace stoupne krevní tlak. Už jenom proto, že těch červených políček bylo víc jak 85% jeho údajně volného času. A dost, křičí uvnitř sebe, ale sám moc dobře ví, že on nemůže ani pípnout, jinak celá jeho budoucí kariéra půjde do kytek. Nakonec se uklidní a přikývne. Matt se jen usměje, zatím mu to vychází. Když tak bude nějakou dobu pokračovat, chovat se profesionálně a starat se o chod firmy, tak snad toho mladého muže přesvědčí, že on není ten, za koho ho má. I když vlastně ani on sám neví, co si o něm myslí, ale snadno si může domyslet, podle té události z minulého týdne, že to nebude nic pěkného.
"Můžeš se tu sám projít a seznámit se s lidmi, ale v půl jedné tě budu očekávat ve své kanceláři" klidně a na tváři má mírný úsměv. Shimeji se podíval na své hodinky, aby mohl zjistit, kolik času mu zbývá. V ten moment mu dojde, že zřejmě něco chystá. Bylo teprve něco málo po jedenácté, takže měl hodinu a půl. Také ho zajímalo, co má v plánu, že vyžaduje jeho přítomnost. Nezeptá se, ale jenom přikývne a otočí se k němu zády s myšlenkou odchodu. Svou myšlenku samozřejmě hned uskuteční. Pečlivě projde všechny části, seznámí se s většinou pracovníků. Nkdo se ani neptá, co on tam dělá a jemu to ani nevadí. Vidí, že všichni mají nějakou práci, proto je raději nezdržuje a omluví se, že už musí jít.
Neví proč, ale zajde se podívat i do kantýny, kde sedí pár lidí. Popravdě doma ani pořádně nesnídal, jen do sebe hodil, namazaný chleba a bežel na pohovor, který měl být začátkem zářivé budoucnosti a ne připomínka noční můry. Nemůže se zbavit pocitu, že tomu muži nemůže věřit. Vždyť ani nezná jeho jméno. Ani tehdy se neobtěžoval zeptat na jeho jméno nebo se sám představit. A ano, jen co ho uviděl v té kanceláři, neotěžoval se podívat ani na jeho jmenovku. Nemohl, ten pocit, co ho zžíral celý výkend, z něho nestihl vyprchat a teď má pocit, že se spíže znásobil. A prý čas všechno zahojí. Možná ano, ale ne ve chvíli, kdy důvod jeho bolesti, a je jedno, jestli psychické, která neustále trvá a ne a ne se jí zbavit, nebo fyzické, kterou naštěstí už skoro necítí, ale ve snech a vzpomínkách ji cítí tak intenzivně, jako by to zažíval zas a znova.
Ale i přes to, co se stalo a jak mu je, má ve tváři jen klidnou masku, nic neříkající. Své pocity má uzamčené před okolním světem. Jednou se chtěl pobavit a jak to dopadlo. Nedovolí, aby se to opakovalo znova. Nedovolí, aby se k němu někdo dostal skrz to, jak vypadá nebo jak snadno ho dokážou ostatní zmanipulovat nebo přesvědčit k věcem, které by sám neudělal. Ví o svých slabinách, a nedovolí, aby na ně někdo přišel. Raději zanechá svých myšlenek. Má pocit, že v poslední době přemýšlí až přespříliš. To přece není on. Neznatelně zavrtí hlavou, aby otravné myšlenky vyhodil ze své mysli a zakoupí si alespoň malou bagetu, aby neměl pak hlad. Bůh ví, co po něm jeho nový šéf bude chtít. Sedne si k prázdnému stolu a vklidu se zakousl do právě koupené bagety.
"Mohu si přisednout?" usměje se něj muž s bledě blonďatýmim skoro bílými vlasy a očima nádherně olivově zelenýma, schovanýma za slabými brýlemi, že se mu na chvíli nedostávalo slov. Pak s všiml i jednoho detailu. Měl, a nemůže říct, že by to nečekal, ale stejně ho to překvapilo, pár pih na nose. Bylo to zvláštní, ale jedno uznat musel, ten muž před ním, ačkoliv dospělí a o několik let starší než on, s nimi vypadal roztomile.
"Posaďte se, kam chcete" klidně a hlavu skloní zpět ke své bagetě. Ale i tak z pod řas zkoukne, kam se posadí. Ani neví, jestli s tím počítal nebo ho to překvapilo, ale ten muž si sedl ob jednu židli. "Jsi tu nový" prolomí zelenooký muž ticho. Shimeji jenom přikývne, a aby nepůsobil jako nevychovanec, zvedle pohled, aby mohl navázal oční kontakt. "Jsi nový pracovník nebo jenom na praxi" ptá se ten cizinec. Shimeji je ale od jisté chvíle nedůvěřivý chlapec a proto si ho pečlivě přeměří. "Možná je to nezdvořilost, a i když nejde i nic soukromého, nemyslím si, že svěřovat se někomu cizímu, mi nepřijde jako dobrý nápad" klidně a vyčkává na mužovu reakci. Jak ho ale překvapí, že se muž rozesměje. Lehce povytáhne obočí a natočí hlavu na stranu. Vůbec netuší, co je tu k smíchu. "Promiň, mělo mi to dojít hned" omluví se smějící se pihatý spolusedící, sundá si černé slabé brýle a otře si imaginární slzy, pak si je zase nandá. "Jmenuji se Dominik" usměje se blondýnek a natáhne k němu ruku v přátelském gestu. "Shimeji" prostě a přijme nabídnutou ruku. Nehodlá ze sebe dostat víc. Stejně počítá s tím, že se s ním tady bude maximálně míjet.
"Tak co, pracuješ tu, nebo máš jen praxy" optá se Dominik znova. Ale spíš tipuje to druhé, jelikož na pracovníka je příliš mladý. "Praxe" pousměje se Shimeji a znova se vrátí ke svému jídlu. "V jakém oddíle jsi" vyzvídá dál. Shimejiho v jednu chvíli napadne, jestli ho neposlal Matt, ale hned zavrhne, jelikož netuší, proč by to měl dělat. "V ani jednom" zavrtí hlavou a zakousne se do bagety, aby nějak zaměstnal ústa. "A kde teda" upřímně se podiví a zamrká, že hned vypadá o stupeň roztomileji. "U šéfa" klidně, i když to spíš znělo jako šepot. "U Matta? A co u něho proboha děláš" nechápe a byla to sned nervozita, kterou Shimeji postřehl v jeho očích? Nebo si to možná jenom namluvil. "Osobní asistent" mírně nervózně. Řekl snad něco špatně? Dominik se chová stejně, ale ten výraz v očích...ten zvláštní odlesk. Jako by mu právě něco vzal. "Vy se znáte s šéfem osobně" tiše, opět mu v hlase zazněla nervozita, ale tentokrát byla ztlumená, takže si ji možná ani nevšiml. "Ano, jsme dlouholetí přátelé" usměje se Dominik a Shimejimu se na chvíli uleví. Mimoděk sklouzne pohledem na hodinky a v duchu zakleje. "Omluvte mě, ale už musím jít" omluví se a vstane. Dominik vstane spolu s ním. "Ovšem. Snad jsem vás příliš nezdržel" usměje se Dominik a doprovodí ho ven z kantýny.
"Nezdržel. A klidně mi můžete tykat" usměje se a než vůbec může dostat odpověď, nebo ji zaslechnout, běží přímo do Mattovy kanceláře. Vběhne tam přesně, když hodiny odbijí půl jedná. "Jdeš akorát včas" lehce překvapeně a vcelku i šťastně zazní místností Mattův hlas. "Ano, Pane. Tak zněl přece váš požadavek" klidně. Ale ať chce jeho hlas znít klidně jak chce, uvnitř není klidný. Nedokáže to, ještě je příliš brzo.
"Ano, chtěl jsem vás pozvat na oběd" klidně, profesionálně. Přímo jako by to vypadlo z učebnice. "Oběd? To nechápu" svraští obočí a v myšlenkách mu projde tolik představ, proč. Ano, vždyť je to jen perverzní násilník. "Ano, neškodný oběd, je v tom snad nějaký problém" mírně tvrdým hlasem k němu přistoupí. "Není, ale existuje možnost, že bych mohl odmítnout?" klidně. Ovšem jeho mysl křičí, že odpoveď už zná. A opravdu dostane takovou odpoveď, kterou předpokládal. "Nemáte sebemenší důvod odmítat" pozvedne obočí Matt a přistoupí k němu tak blízko, že Shimeji cítí jeho dech ve svém obličeji. Ksakru, teď ne, zakleje Matt, když cití, co s ním dělá Shimejiho přítomnost. Nechápe se. Nikdy nic takového necítil a modlí se, aby už nikdy ani necítil. Jenže si nemůže pomoci, ten pocit se mu líbí. Jenže ještě víc se líbí jeho klínu. Shimeji není schopen odpovědi.
"Na něco jsem se vás ptal" procedí zkrz zuby a chytne ho za paži. Má takovou chuť, chtěl by si ho vzít hned teď. A to si ještě na začátku dne myslel, že mu ukáže, že tamto byl jen omyl, že on takový není. A teď svou snahu hodlázmařit kvůli své nadrženosti. "Pane" vyjekne Shimeji, když jím Matt smýkne k sobě, tak skončí v jeho náruči, kde ho drží pevně, až bolestně. Tvrdě si vydobí cestu k jeho rtům. Shimeji se brání, ale co zmůže proti muži, který je jako hora. V další vteřině mu to docvakne. Je mu to odporné, ale nemá na výběr. Poddá se jeho polibku. Oplatí mu ho. Matt je z toho tak vykolejený, že ho pustí a jen na něj hledí. Shimeji se vší sebezapřeností k němu natáhne ruce, jako by si ho chtěl přitáhnout blíž, i sám se k němu nahne. Matt v očekávání udělá totéž, avšak netuší, že je to jen léčka. Sebere veškerou odvahu a kolenem ho nabere do slabin. Efekt je okamžitý.
Matt ze sebe vydal jen bolestné zasténání a svezl se k zemi, dlaně tisknoucí na svou chloubu, která právě utrpěla šok. Nehledí na Shimejiho, ale do země. Vzpamatovává se. "Opovažte se na mě sáhnout, a to znásilnění nahlásím na policii" zavrčí směrem k němu. "Je pozdě, namáš jim to jak dokázat, že sem to byl zrovna já" utrousí na půl úst a zvedne se ze země. "S tím počítám. Ovšem zapomínáte, že nás viděl barman společně odcházet. A i kdyby to nevyšlo, tak určitě nedoufáte, že na patře, kde jste měl apartmán, jste byl sám, že ne" v očích mu hraje smích a sladká pomsta. Matt na něj jen nevraživě hledí. "Samozřejmě že ne. Když jsem prchal z pekla, tedy od vás, viděl jsem několik lidí, a pár jich mělo pokoj přímo vedle vás. Určitě nás museli slyšet. nebo alespoň mě" zavrčí tak ledově, že i Mattovi přeběhne mráz po zádech. "To neuděláš" ledově klidný Matt mu hledí do očí. Nemůže si dovolit, aby ho stíhala policie kvůli něčemu tak malichernému. Počkat, právě o znásilnění řekl, že je to malichernost? Zbláznil se? Zřejmě. Bohužel o té události se nemůže žertovat a on už vůbec ne.
"Co ode mě tedy chceš" zavrčí nasraně Matt, není rád, když je to on, kdo je zahnaný do kouta. A právě to on teď je. "Nedotýkej te se mě jakkým koliv způsobem, ani se ke mně nepřibližujte víc jak na půl metru, a máte mé slovo, že nic neřeknu" řekne své podmínky. Matt se jen zhluboka nadechne a s pevně stisknutými víčky přikývne na souhlas. "Když mě tedy teď omluvíte, rád bych odešel dnes dřív" klidně a otočí se. S klidem opustí místnost. Momentálně je mu všechno ukradené. Co si Matt myslí. Co udělá, až se zítra vrátí, ale hlavní je, že teď má dobrý pocit. Oh, jak je ta pomsta sladká. S klidem na tváři i na duši míří k sobě domů.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 10. října 2011 v 20:36 | Reagovat

*tlieska* bravó Shimeji bravó...to bolo skvelé *neprestáva tlieskať* som na teba hrdá maličký...pekne si mu to ukázal...krásny diel :) veľmi sa mi páčil :-D ešte raz bravó maličký :)

2 Rhea Rhea | 11. října 2011 v 17:37 | Reagovat

Vážně skvělá kapča. Konečně se Shimeji ozval a nenechal si to líbit. Super. Matt si to zaslouží. ;-)

3 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 12. října 2011 v 23:01 | Reagovat

No já tě zabiju asi nebo co. Tohle... je... omj. Totálně OMJ! A hej, Sweethearts, že já tam trochu vidím Briana...? (Sunshine ví... :D) Že jo?

Ale hej, totálně nemůžu uvěřit, že tak úžasná povídka je věnovaná mně. No já se neuvěřitelně červenám, holčiny moje.

Miluju vás, víte to, že jo? Nalinko moje, neuvěřitelně se zlepšuješ, ale pořád tam vidím chyby. Neboj, vypilujeme to spolu, až budu mít čas - ideální je tato sobota na skypu? - myslím konkrátně utváření větných celků, složitějších slovesných devalvací a odstavce. Trošku to spolu dořešíme, jasně? :D

Tahle povídka začíná mít grády, doufám, Týnko, že si pohneš a napíšeš další díl brzy, páč tohle mě fáááákt bere! :D Díky, holky:*

4 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 12. října 2011 v 23:01 | Reagovat

Haha, vrací se moje éra dlouhých komentářů :D

5 rubouku rubouku | 20. října 2011 v 21:01 | Reagovat

Nemôžem uveriť že niekto môže napísať tak úžasnú poviedku... ???  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama