Díl 2.: Nový styl hudby, nový kamarád

21. března 2012 v 7:05 | keishatko |  Tichý výstřel
Tak a máme tu pokračovanie. Snáď bude mať také dobré ohlasy ako prvý diel. Stále v čeština. Za betu ďakujem Luczaide!!


Nový styl hudby, nový kamarád






Elliot

Vysvobození v podobě posledního zvonění. Sbalím si knihy a utíkám pryč. V šatně se rychle přezuju a konečně můžu vypadnout. Trent se svou partičkou si dali dnes záležet. Bolí mě celé tělo. Snad nebudu mít modřiny. Těžko se to vysvětluje.

Při východu se v rychlosti, kterou jsem při běhu nabral, srazím s novým studentem. Zvednu se ze země a s tichým "promiň" utíkám pryč. Nelíbí se mi jeho pohled.
Je takový chladný.
Jako kdyby toho viděl víc než by měl. Mám z něho husí kůži a to jsem si myslel, že bych mohl mít konečně kamaráda.
Co jsem si stihl všimnout, tak je dost tichý a nikomu neodpovídá na otázky. Při hodinách koukal většinou ven oknem. Líbí se mi jeho piercingy. Vypadá hrozně neodolatelně.
Nebýt těch očí, tak ho už oslovím. Nedělám si však velké naděje. Když mu řeknou co jsem zač, tak se mi začne vyhýbat i on.
Vyjdu ze školní brány a strčím ruku do kapsy, abych si mohl vytáhnout mptrojku. Zatrne ve mně. Není tam. Začnu rychle prohlížet všechny kapsy, dokonce i batoh. Nikde není.
"Ztratil jsem ji" zakňučím nešťastně. Co budu dělat? Novou si teď nemůžu koupit. Domů se šourám jako zbitý pes. Což je skoro i pravda. Kdybych tím psem opravdu byl.
"Jsem doma" zakřičím.
"Otec šel nakoupit. A vítej" pozdraví mě mamka.
"Zlato, stalo se něco? Vypadáš strašně" všimne si mého zničeného výrazu.
"Ztratil jsem mptrojku" přiznám nešťastně. Chvíli na mě hledí jako na ducha, a pak se usměje.
"Našetři si na novou. To není konec světa" snaží se mě utěšit. Musím říct, že bezúspěšně.
"Jdu do pokoje. Zavolej mě na večeři" řeknu a už mě není. Budu držet smutek ve své posteli. Moje nejlepší kamarádka se ztratila. Je mi na nic.

Tony

"Sakra. Příště se dívej kam utíkáš" mumlám si pod nos, když se zvednu. Alespoň, že měl tu slušnost se omluvit. Dost to bolelo.
Sehnu se pro svůj mobil, který mi vypadl z ruky a všimnu si, že u něj na zemi leží mptrojka. Asi je jeho. Právě jsem šel volat Kirkovi, aby pro mě přijel, když ta zelená žába do mě nabourala. Nečekal jsem to a ocitl jsem se na zemi.
Zvednu ji. Chvíli si ji prohlížím, když nakonec neodolám a zapnu ji. Strčím si do ucha jedno sluchátko a pustím hudbu. Zamračim se. Co je to za jazyk? Neznám to. Nechám píseň dohrát. Celkem se mi to líbilo. Strčím do ucha i druhé sluchátko a napíšu Kirkovi, že půjdu pěšky. Chci si vyslechnout více.
Domů přijdu o půl hodiny později. Pozdravím Kirka a hodím do rohu obýváku tašku. Na přehrávači dám pauzu a vytáhnu sluchátka z uší.
"Jaký byl první den?" začne vyzvídat můj nejlepší přítel a zároveň můj ochránce.
"Celkem to šlo. Mám i suvenýr" ukážu ztracenou mptrojku.
"Zítra ji vrátím tomu žabákovi co mě srazil na zem" řeknu mu zamyšleně.
"Ale nejdřív si stáhnu do počítače všechny písně co tam má. Znáš ten jazyk?" zeptám se ho a podám mu sluchátko s hudbou. Chvíli ho sleduji jako pozorně poslouchá, a pak se usměje.
"Zpívají korejsky" oznámí mi vítězně. No, aspoň mám nápovědu.
"Naštěstí mi display ukazuje, kterou píseň to hraje. Vyhledám si to. Moc se mi to líbí.
"Asi si rozšířím své hudební obzory" řeknu s úsměvem a jdu do pracovny, kde mám svůj počítač. Zapnu ho a hned zapojím přehrávač. Má tam toho dost. Vše si zkopíruji a hned hodím do vlastního přehrávače. Možná ten zelený žabák nebude až takový ztracený případ.
"A co jinak. Vše proběhlo v pořádku?" zeptá se mezi dveřmi to dotěrné stvoření.
"Hm, ale jo. Šlo to" řeknu nakonec.
Zvednu hlavu.
"Nějaké zprávy?" začne mě zajímat. Hodí mi ranní noviny. Hned je chytím a přečtu prvotní titulky

"Ladislav Kušir († 43) zavražděn! Včera v noci byl nalezen v opuštěné bytovce v pokoji s připoutaným synovcem Simonem (16), kterého z ověřených zdrojů mučil a sexuálně zneužíval. Policie byla zavolána anonymním svědkem. Chlapec je v nemocnici. Léčí se z více zranění. Sekretář politika se ujal jeho péče.
Jaký byl ve skutečnosti náš politik L. Kušir (†43)? Jaké zvrhlé koníčky ukrýval? Jak byl zabit? Kdo je vrahem? Více se dozvíte na stránce č. 4! "

Ušklíbnu se. Umřel podle mě moc rychle nato jaké zvrhlé prase byl.
"Jak je na tom chlapec?" vyzvídám.
"Léčí se. Bert se o něj postará" řekne.
Přikývnu. Více nechci vědět. Misi jsem splnil, více se starat nemusím. Znovu se věnuji počítači a hledání korejských kapel.

"Poslyš Tony. Vrácení toho přehrávače ti dává možnost najít si kamaráda. Navážeš na to rozhovor a bude to" začne Kirk. Podívám se na něj jako na blázna.
Ten si povzdechne.
"Nemůžeš být stále sám. Zkus se s tím chlapcem spřátelit" zas doráží.
"Jsi se zbláznil? Dnes byl celý v zeleném a na hlavě měl žábu" vychrlím na něj.
Nechápavě se dívá.
"Žábu? Jak to myslíš? Jakože živou?" nakrčí čelo.
Zasměju se.
"Nee, samozřejmě, že ne živou. Měl čepici ve tvaru žáby. Kdo by si to dal na hlavu?" zeptám se řečnicky. I tak by mi neodpověděl.
"Ale no tak. Dej mu šanci. Možná je docela příjemný člověk" nenechá se odbýt.
Svěsím ramena.
"Tak dobře. Ale nic neslibuji" řeknu nakonec. Vím, že jen chce, abych měl kamarády jako každý. Na staré škole jsem byl do sebe uzavřený a nikoho jsem si k sobě nepustil.
Kirk se to rozhodl změnit. Přestěhovali jsme se a vyměnil mi školu. Nevím co si od toho slibuje, ale chci mu udělat radost.

Elliot

Dnes mi chystání do školy šlo pomaleji než obvykle. Dokonce jsem si nedal mou oblíbenou žabičku, ale černou kočičku. Držím smutek.
Nemohl jsem se po cestě těšit z hudby. Takto jsem se stresoval celou cestu do školy. Objevilo se mi pár modřin na rukou a břiše. Díky bohu, že si nevidím na záda. Trochu mě pobolívá celé tělo.
Do třídy se dostanu bez nehody nebo že bych potkal partičku kreténů. Ten nový, tuším příjmením Galen tam už sedí. Ani se nestihnu pořádně usadit, když se ke mně otočí a položí mi na stůl mou mptrojku. Jsem štěstím bez sebe a hned si ji vezmu do ruky.
"Včera když jsi mě srazil na zem, tak ti vypadla" vysvětlí mi proč ji má. Zčervenám. Pamatuji si to. Upaloval jsem rychle od něj. Je možné, že mi vypadla z kapsy.
"Díky, už jsem se smiřoval s tím, že si budu muset našetřit na novou. Je to můj miláček" začnu povzneseně mluvit. Možná kdybychom byli v nějakém anime, tak mi vidí v očích srdíčka.
"Víš, byl jsem zvědavý tak jsem ji zapnul a vyslechl si písničky co tam máš" přizná se a kouká někam za mě. Zvědavě si ho začnu prohlížet.
"A?" povzbudím ho. Jsem zvědavý na jeho názor.
"No, zalíbilo se mi to. Tak jsem si je všechny zkopíroval do vlastního přehrávače" řekne a ukáže na černou věc položenou na stole. Usměju se.
"Opravdu? A která se ti nejvíc líbila? Ty znáš K-Pop?" začnu vyzvídat. Zatváří se zmateně.
"K-Pop? Co to ​​je?" zeptá se. Začnu mu vše ochotně vyprávět a on mě poslouchá. Opravdu poslouchá!
"V přehrávači mám převážně písně od Super Junior, ale jsou i jiné kapely. Ti kluci jsou prostě boží. Víš, že mají více než 20 let?! Vypadají totálně jako děcka" rozmluvím se. Vidím jak mu cukne koutek. Možná to měl být náznak úsměvu.
"Kdybys chtěl, tak bych ti doma ukázal pár super videí, ehm .." zčervenám. Pozvu ho k sobě a nevím pořádně ani jeho jméno.
"Já jsem Elliot a ty?" natáhnu k němu ruku, abych to napravil. Chvíli se tváří překvapeně, ale nakonec mou ruku uchopí a pevně ji stiskne.
"Anthony Galen, ale pro kámoše jsem Tony. Je to snazší na zapamatování" vysvětlí. Srdce se mi rozbuší.
"Tony. Tak fajn. Můžeš jít ke mně po škole, pokud se ti chce" navrhnu nejistě. Nevím jestli se k němu už zvěsti o mně dostali.
"Rád. Mám čas" souhlasí. Od radosti bych skákal do vzduchu, ale krotím se a jen se na něj zazubím.
Vyzvánění nás upozorní na začátek hodiny. Tony se otočí tváří k tabuli a já se vděčně podívám na svůj přehrávač.
"Děkuji" šeptnu k ní a ukryju si ji do kapsy. Přinesla mi štěstí.

Kirk

Z úklidu mě vytrhne zvuk příchozí sms. Zastavím a vytáhnu mobil. Hlásí mi zprávu od Tonyho.
"Co ten chce?" zamumlám si a zprávu otevřu.

Přehrávač jsem vrátil. Docela sympatický kluk. A dost upovídaný. Jmenuje se Elliot a pozval mě k sobě domů, aby mi ukázal pár videí od té kapely z přehrávače. Nazývá se to K-Pop. Zvláštní. Tvůj nápad se uchytil. Nevím kdy přijdu. T

Usměju se.
"Věděl jsem to" řeknu si a odpověděl mu, že mu držím palce a ať nic nepokazí. Potom ukryju mobil a pokračuju v úklidu.
Bylo na čase, aby si začal hledat přátele. Jsem zvědavý co mi večer o tom Elliotovi řekne. Začnu si pobrukovat hudbu. Nálada se mi o dosť zlepšila.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tamias Tamias | Web | 21. března 2012 v 9:04 | Reagovat

Moc hezký díl já chci taky čepici ve tvaru žabky, ale kočička by stačila taky.

2 Keigh Keigh | Web | 21. března 2012 v 12:54 | Reagovat

Já ho v té čepičce s kočkou totálně vidím, jo. *padla k zemi*

Mááámííí, já chci čepičkou se žáábooouuu!!

3 Luczaida Luczaida | Web | 21. března 2012 v 13:44 | Reagovat

Vidím, že nejsem sama, kdo žere čepičky se zvířátkama :-D

A nemáš zač ;-) Já jsem ráda, že ti můžu takhle pomoct :-)

4 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 21. března 2012 v 16:05 | Reagovat

tu čepucu s kočičkou bych si taky pořídila:-D
vypadá to fatk zajímavě a ještě bymě zajímalo, jak se to bude vyvíjet, bude brzo pokráčo? prosíííím ´udělá psí očka´

5 Rhea Rhea | 21. března 2012 v 18:44 | Reagovat

Hezká kapča. Těším se na další. :-)

6 Keigh Keigh | Web | 25. března 2012 v 21:40 | Reagovat

No taaaak, kámo? Kde je další díl? Honem, honem, keigh potřebuje yaoi, nutně potřebuje yaoi!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama