Díl 3.: Důkaz

27. března 2012 v 22:22 | keishatko |  Tichý výstřel

Důkaz


Beta: Luczaida





Elliot

Já se zblázním štěstím. Jdu po chodbě na hodinu a Tony kráčí vedle mě. Usmívám se na celé kolo a pohledů ostatních si nevšímám. Slyším jak si šeptají.
Všechno to ignoruji, protože právě v tomto okamžiku jsem šťastný. Krátkým pohledem se ujistím, že si Tony ostatních nevšímá. V jednom uchu má sluchátko a poslouchá.

Cestu nám zatarasí tři fotbalisté. Trent s nimi naštěstí není, ale už tohle je dost špatné. Cítím jak mi z tváře mizí barva.
Chtěl jsem jen kamaráda, tak proč mi nedají pokoj? Podívám opatrně na Tonyho. Ten se na ně dívá dost znuděným výrazem.
"Stojíte nám v cestě. Můžete uhnout?" zeptá se dost zdvořile. Usměju se. Nebojí se jich, to je dobře.
Duté hlavy se začnou smát. Tohle se mi nelíbí. Potáhnu Tonyho za rukáv.
"Pojď jinou cestou" zkusím navrhnout. Tony se na mě nechápavě podívá.
"Proč? Oni nám cestu zatarasili a nyní se tu smějou jako idioti. Prostě je obejdeme a půjdeme dál" a jak řekne, tak chce udělat. Ale oni nám to nedovolí.
"Ty jsi tu nový, správně?" zeptá se jeden z nich. Znervózním. Snad nechce ...
"Jsem" potvrdí mu Tony. Začnou se znovu smát a jeden z nich ukáže na mě prstem. Začnu kroutit hlavou. Nechci, aby mu to takto řekli. Chtěl jsem mu to říct sám. Připravit ho na to co se bude dít ve škole. Chtěl jsem trochu víc času.
"Tobě nevadí, že se procházíš po škole s buzerantem?" poslední slovo znechuceně vyplivne. Couvnu o krok. Proč to řekli? Srdce mi snad vyskočí z hrudi. Bojím se na Tonyho podívat.
Nešťastně sklopím hlavu. Nyní se se mnou už nebude chtít bavit.

Tony

Nechápu o co jim jde. Nesnáším to slovo buzerant. Je to nechutná nadávka na homosexuály. Tak je gay a co já s tím? Vytrvale se na ně dívám a čekám co z nich ještě vypadne.
Elliot vedle mě strnule stojí, jako kdyby čekal na popravu. Několik věcí mi tu očividně utíká. Budu se ho na to muset zeptat.
Žádný dodatek k tomu nepřichází, tak se rozhodnu konečně promluvit.
"Nevadí. Co na tom, že je gay?" Očividně jsem je svou odpovědí dostal do šoku, protože na mě zírají s otevřenou pusou a vypoulenýma očima. Otočím se na Elliota, který je též překvapen. Čekal jinou odpověď? Já sám jsem bisexuál. Nemám právo někoho soudit.
"Jdeme, jinak tu zapustím kořeny a to nemám v úmyslu" popoženu ho a konečně je obejdeme. Sleduji po očku Elliota. Před chvílí byl v šoku a nyní snad září více než před tím. Povzdechnu si. V hlavě mi víří otázky a já na ně nemám odpověď. Snad se něco dozvím u něj doma.

Přetrpíme školu a pak s ním jdu ​​k němu domů. Už jsem se přistihl několikrát, že nemůžu spustit zrak z té jeho čepice.
"Není ti teplo, když ji nosíš?" zeptám se zvědavě. Prostě mi to nedalo. Chci to vědět.
Venku mi slunce zasvítí do očí, tak si nasadím sluneční brýle a napravím si batoh. Odpovědět mu nějak trvá.


Elliot


"Teplo? Ne, jsem zvyklý a ona tak nezahřívá" řeknu šťastně. Dnešní den je asi nejlepší, jaký jsem kdy zažil.
Doma ho představím mamince. Tváří se překvapeně, ale nakonec se jen usměje a pošle nás do mého pokoje s tím, že pro občerstvení nemám zapomenout přijít.
V pokoji si složím batoh a nechám Tonymu své křeslo, zatímco já si přitáhnu židli. Zapnu počítač a v mlčení čekáme, dokud naběhne obrazovka.
"Proč by mi mělo vadit že jsi gay?" prolomí nepříjemné ticho Tony, když mi dá přímou otázku. Podívám se na své složené ruce na kolenou.
"Víš, oni .." začnu nejistě, ale slova se ve mně zadrhnou. Nemám na to mu to říct.
"Já jsem bisexuál" ozve se najednou. Hlavu zvednu tak rychle, že jsem riskoval zlomení krku. Dívá se na mě vážně. Žádná stopa po výsměchu či lži.
"Cože?" řeknu přiskrceně.
"Slyšel jsi. Proč by mi mělo vadit, že ty jsi gay, když já také spím s klukama? To by nebylo ode mě moc fér" vysvětluje.
Začnu se smát. Vážně. Prostě tomu nemohu uvěřit.
"Nevěřím ti. Promiň Tony, ale tomu se dá těžko uvěřit" řeknu, když se konečně uklidním. Jeho tvář se zamračí a ten lesk v jeho očích. Polknu na prázdno. Nepřehnal jsem to? Najednou se usměje.
"Fajn, když mi nevěříš, dám ti důkaz" řekne a nahne se ke mně. Je tak blízko, že cítím na tváři jeho dech. Vzadu na krku se mi staví chloupky.
"Co-o .." nestihnu to ani domluvit, když mě jednou rukou chytí za zátylek a spojí naše rty. V němém výkřiku otevřu ústa, načež on mi do nich vstoupí jazykem. Já nevím, kde v té chvíli byl můj zdravý rozum, ale moje tělo reagovalo automaticky. Prostě jsem ho chytil rukama za předek trička a polibek mu náruživě opětoval. Když mě pustil zůstal jsem na něj omámeně hledět. Měl jsem už pár známostí. A líbat se podle mě umím dost obstojně, ale to co se mnou udělal Tonyho polibek. To bylo něco neskutečného.
"Kdybych ti lhal, polibek bych ti nedal. Tím si buď jistý. Heteráci na to nervy nemají" pousměje se.
Proč jsem si nevšiml, jaký má krásný úsměv? A proč mě to teď napadlo?
Lusknutí před mýma očima mě vytrhne z myšlenek. Zčervenám.
"Mohl jsi vymyslet něco jiného" zamručím. Nechci přiznat jak mě jeho polibek odrovnal. Cvrnkne mě do nosu.
"Neslyšel jsem před tím, že by sis stěžoval" řekne s úsměvem. Raději se od něj odvrátím a začnu hledat videoklipy.
"Ve škole se jim nebude líbit, že se se mnou přátelíš. Od té doby, co vědí, že jsem gay, tak se mi vyhýbají a .. a .." nevím jak pokračovat. Nechci si stěžovat, ale je to už těžké. Jsem tam sám. Kdyby se mnou někdo byl. Nějaký kamarád. Lépe bych to snášel.
"A šikanují tě, pravda?" dopoví to za mě. Moje mlčení mu asi stačí jako odpověď. Ucítim jeho ruku na svém rameni. Zvednu zrak k jeho tváři. Má dost děsivý úšklebek.
"Víš, nechápu proč si každý myslí, že gayové jsou slabí. Umím se docela dobře bránit" řekne. Zas ten lesk v jeho očích. Vypadá s ním děsivější než když se usmívá. A to jsem si myslel, že to ani nejde.
"Víš, že ti i věřím?! Vypadáš strašidelně" řeknu s úsměvem. Dost se mi ulevilo.


Tony


Nakrčím nos a ušklíbnu se.
"Snažím se" řeknu. Pak otočím zrak na monitor a sleduji videa co mi Elliot pouští. V hlavě si snažím dát všechno dohromady.
"Proč učitelé nic neudělají, když tě šikanují" zeptám se zvědavě po chvíli.
"Měli by zakročit v takových případech, ne?" dodám.
"Trent, kapitán fotbalového týmu je dost bohatý. No aspoň jeho rodiče jsou a jeho otec sponzoruje naši školu. Aby si ho ředitel nepoštval proti sobě a nepřišel o peníze, tak řekl učitelům, aby nezasahovaly při jeho přešlapech. A ostatní si dávají pozor, aby je neviděli, když si mě dobírají" pokrčí rameny. Přimhouřím oči. On šikaně říká dobírání?
"Jak tohle všechno víš?" zeptám se ho.
"Tak nějak jsem slyšel jak se o tom učitelé baví na ošetřovně. Ukrýval jsem se tam. Tehdy jsem pochopil, že mi nikdo nepomůže" řekne rezignovaně. Nevím, co jsem tím chtěl dosáhnout, ale zvedl jsem ruku a pohladil ho po vlasech.
"Víš, jsem tu nový. Na staré škole jsem neměl žádné přátele" rozhovořím se.
"Ne že by neměli zájem, ale já jsem jim nedovolil ke mně se přiblížit. Říkal jsem si, že nepotřebuji mít lidi kolem sebe jak si vyprávějí o nejnovější módě a probírají jak vypadají prsa všech holek na škole" ušklíbnu se.
"Takže možná jako kamarád nebudu moc dobrý. Jsem v tom začátečník, ale mohu ti slíbit, že se s tebou ve škole nepřestanu bavit jen kvůli tomu, že se nám oběma líbí kluci a nějaký kretén má potřebu svůj homofobní názor ukazovat ručně "prohlásím.
Jeho šťastný úsměv svědčí o tom, že mé rozhodnutí bylo správné.

Jsem s ním až do večera. Jeho matka se mě snaží udržet i na večeři, ale zdvořile odmítnu. Musím jít domů. Elliot se nabídne, že mě doprovodí po první pouliční lampu. Souhlasím. Poprvé se mi domů nechce. Bavil jsem se.
Když už stojíme pod lampou, tak se na něj otočím.
"Děkuji. Byl to příjemně strávený zbytek dne" řeknu s úsměvem. On mi úsměv vrátí a pohladí se po ruce, jako kdyby byl nesvůj. Ale nervozita z něj nevyzařuje. Možná nějaký skrytý tik.
"Nemáš zač. Bylo to zábavné." Potěší mě jeho slova. Netuším, jaký jsem společník. Většinu času trávím s Kirkem a ten je se mnou od dětství.
"Tak se zítra sejdeme před školou?" ujistím se. Nadšeně mi přikyvuje.
"Deset minut před začátkem hodiny" potvrdí mi. Usměju se. Překvapí mě, když mě obejme. Pak mě rychle pustí a o krok ustoupí.
"Dávej si pozor po cestě domů" řekne pečlivě.
"Jasně, neměj strach" ubezpečím ho apak mě napadne myšlenka a vytáhnu mobil.
"Nadiktuj mi svoje číslo. Máš clip?" zeptám se, když mi řekne poslední číslici a já stisknu volání. Přikývne mi. Po dvou pípnutí to položím.
"Tak a nyní máš moje číslo. Ulož si ho. Kdyby něco zavolej mi, nebo napiš" řeknu mu.
"Jé, díky moc" poděkuje mi nadšeně. Vidím na něm jak se chce rozejít domů pro mobil. Vytáhnu přehrávač a dám si do uší sluchátka.
"Tak čau" rozloučím se, pustím si hudbu a pomalu odcházím.
Cítím na zádech jeho pohled. Napravím si na rameni batoh, aby mi nespadl. Zvednu pravou ruku, vystrčený jen ukazováček s prsteníčkem. Přiložím si je k hlavě a pak mávnu do vzduchu. Pozdrav, který jistě pochopí.


Trent


Rozčileně stisknu plechovku a zahodím ji.
"Tak tomu novému nevadí gayové? Tuším, že ho musíme seznámit s tím, jak to u nás chodí" zavrčím naštvaně. Zbytek týmu se začne smát. Ignoruji je. Mám chuť si vybít na někom vztek. Na něčem malém, které nosí na hlavě infantilní čepice. Zhluboka začnu dýchat. Musím to odložit na zítra. Ale budu se muset krotit, abych ho nezabil. Při myšlence na něj mi vždycky tečou nervy. Já z něj tu zvrhlost vymlátím.
Gayové.
Homosexualita.
To je nemoc, ze které se musí vyléčit a mně je jedno, jestli mu při tom zlámu pár kostí. Bude litovat, že někdy na penis pomyslel. Stisknu ruku v pěst.

Bude toho litovat on i ten jeho nový kamarád.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rhea Rhea | 28. března 2012 v 1:52 | Reagovat

Tak Trent je dost brutální a naprosto blbej. Jsem hrozně zvědavá na Tonyho reakci. Moc se těším na další kapču. :-)

2 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 28. března 2012 v 14:28 | Reagovat

hej, zbít ho!!!
blbec. no sem zvědavá, jak si s tím ti dva poradí. doufám že Trent Eliotovi nějak vážně neublíží :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama