Díl 4.: Je to můj kamarád!

23. dubna 2012 v 15:46 | keishatko |  Tichý výstřel

Je to můj kamarád!!



Beta: Luczaida





Tony

Domů přijdu v dost dobré náladě. Kirk mě už čeká s večeří. Odložím věci, dám si domácí oblečení aumyji si ruce. Jakmile se usadím a začnu na talíř nakládat jídlo, tak mě můj dlouholetý přítel začne zpovídat.
"Je to v pohodě kluk. Dobře jsme se bavili," řeknu s plnými ústy. Uvažuji co všechno mu řeknu, ale nakonec to kašlu.
"Všiml jsem si, že ve škole se s ním nikdo nebaví. A měli jsme divné setkání s fotbalisty té školy. Zjistil jsem, že je šikanován pro svou orientaci," řeknu jakoby nic.
"A to učitelé nic nedělají?" zeptá se hned Kirk. Ušklíbnu se.
"Ne, nechtějí přijít o své vysoké platy," řeknu dost znechuceně.
"Ale to není moc dobré. Tony já ti nechci kázat nebo něco podobného, ​​ale nechci abys měl problémy v této škole. A najít si kamaráda, který je šikanován, kde nenajde pochopení u učitelů. To přímo křičí po problémech. Nevyveď něco, čeho bys litoval," slyším péči v jeho hlase. Povzdechnu si.
"Však já vím. To mě tak málo znáš? Nebudu se do toho plést. Ale když vystartují i po mně budu se bránit. Můžu ti slíbit, že kosti jim lámat nebudu," usměju se zářivě.
"Přestaň, kriste z toho tvého úsměvu mi běhá mráz po zádech," sleduji ho jak se oklepe. Začnu se smát. Rád ho tímto trápím.

Kirk

Zamračim se na něj. Nemám rád, když se tak usmívá. Vypadá jako ďábel. Je to děsivé.
"A jaký jsi měl den ty?" zeptá se mě ten černovlasý šklebící se skřítek.
"Celkem to šlo. Objevil jsem tu nedaleko potraviny, za což jsem rád. Alespoň nemusím autem jezdit někam daleko. Uvažoval jsem nad prací," začnu trochu tišším tónem.
"Proč s tím znovu začínáš? Máme peněz dost. Nemusíš pracovat." Znovu ta jeho ohraná písnička.
"Připadám si neužitečný. Chci něco dělat," zamračím se.
"A co si jako představuješ?" Povzdechne si. Překvapeně se na něj podívám. Myslel jsem, že mě znovu bude přesvědčovat, abych zůstal doma.
"Nevím. Po něčem bych se podíval. Chci to pouze na zabití nudy, nebude to nic na dlouho. Budu ti vždy po ruce," slíbím. Jsem nadšený.
"Dobře, ale ať tě to aspoň baví, dobře?" řekne trochu se zamračeným výrazem. Nadšeně mu všechno odkývu. Vypadá to, že Tony trochu dospěl. V minulosti jsme se kvůli tomu často hádali.
Večeři dojím již v pohodové náladě. Koukneme se spolu film, a pak ho naženu do postele. V tomto umí být také dost tvrdohlavý. Něco před půlnocí si lehnu i já sám. Musel jsem internetem projít volná místa, kde bych mohl nastoupit. Nechci nic náročného. Potřebuji, abych mohl kdykoliv odejít kdyby mě Tony potřeboval. I když to není často rád bych byl, kdybych s tímto problémy neměl.

Ráno se probudím v šest a dám si rozcvičku a ranní běh, kde potkám i našeho souseda. Ještě jsem nezjistil jak se jmenuje, ale musím říct, že je dost rozkošný. Možná bych mohl navázat nějaký kontakt, ale myslím, že je na to ještě brzy, a přitom jsem si všiml, že má sluchátka v uších. Neslyšel by mě.
Domů přijdu dost zpocený a zadýchaný. Rychle se osprchuju a udělám Tonymu snídani. Z jeho pokoje slyším hluk, tak si domyslím, že asi cvičí. Musí se udržovat fit. Po snídani se nabídnu, že ho odvezu, ale odmítne to s tím, že se má setkat se žabičkou. Uchechtnu se. Musím si říci o fotografie nebo ať ho sem přivede, abych si ho mohl prohlédnout. Musí to být fakt někdo s velkým N, když je ochoten kvůli němu jít více než půl hodinu pěšky, ale budiž. Je to jeho rozhodnutí. Jen doufám, že mě nebudou volat do školy. Nerad bych ho odtud bral. Toto je poprvé, co si našel kamaráda. Potřebuje to jako sůl.

Elliot

Stepuji na křižovatce. Jednu uličku před školou. Tady jsme se měli s Tonym setkat. Trochu se bojím, že nepřijde. Včerejšek byl nejlepší den jaký mohl být. Teď, když spolu prožijeme školu, tak můžu pomalu věřit, že se mnou Tony zůstane kamarád už navždy.
Něčí ruka mi padne na rameno čím přetrhne tok mých myšlenek. Trhnu sebou a hned se ohlédnu.
"Tony! Sakra vyděsil jsi mě," zamračím se na něj, ale hned se usměju.
"Ahoj," pozdraví mě slušně a trochu se ušklíbne. Srovnáme spolu krok a jdeme do školy. Z dálky vidím Trenta a tu jeho bandu, jak na mě čekají, ale nechají nás klidně projít, když jdeme kolem nich.
Nechápavě se podívám na zem. Proč nás nezastavili? Trentův pohled říkal, že dnes bude bitva špatná, ale on se mě ani nedotkl. Rozbuší se mi srdce. Cítím, že dnešek nebude tak dobrý.

Trent

Sleduji ty dva, jak vejdou do školy. Zastavím kluky pohybem ruky, aby je nechali projít.
"Nebojte. Na nás dojde a bude litovat, že do této školy vkročil," zavrčín temně a jdeme do školy i my.
Naše šance se naskytne hned za dvě hodiny. Natrefíme na Elliota, který je sám ve třídě. Očividně si znovu něco zapomněl a toho nového nechal v jiné učebně.
"Ale, ale. Tuším sis našel kamaráda. Ví o tom, že by si ho raději protáhl?" rýpnu si. Hned mě potěší jeho zblednutí a následné roztřesení. Kluky jsem nechal venku ať hlídají. Já se pobavím. Pomalu k němu přistupuji.
"Hned mu vysvětlíme, že tvá společnost není vhodná. Jsi odpad lidstva a je třeba tě o tom řádně ujistit, že mezi nás nepatříš," v očích mi nebezpečně zajiskří.
Elliot přede mnou couvá až se zastaví o stěnu. Nemá kam utéct. Je zahnán do kouta jako bezbranná zvěř.
"Nech mě. Proč mi ubližuješ? Nijak tě neohrožuji, tak mě nech dýchat," zakňučí nešťastně. Zatvářim se překvapeně.
"Ale ty mě ohrožuješ. Dýcháš můj čistý vzduch a obtěžuješ mě tím, že navštěvuješ tuto školu. Osobně bych byl rád, kdyby si někde chcípnul a více nerušil slušné lidi," poslední slova jsem mu prsknul rovnou do tváře. Z mého monologu mě vytrhne jeden z mých spoluhráčů.
"Šéfe, je tu ten druhý a chce za ním," kývne na Elliota. Usměju se.
"Tak ho pusťte. Je mu třeba vysvětlit naše pravidla," ušklíbnu se a odstoupím od bledého Elliota, který tiše fňuká. Asi jsem zranil jeho city. Dobře mu tak.

Tony

Můj šestý smysl mě varuje abych šel za Elliotem. Ten chlapec přivolává problémy. Párkrát jsem musel zajít za profesorem, neboť poznámky k nám nějak nedošly, když je rozdával. Dost mě to naštvalo. Blbá diskriminace. Chci projít kolem dutohlavců, ale nenechají mě. Prý se musí zeptat šéfa. Tak toto mě pobavilo. Jakmile mi dají povolení vejdu a uvidím Elliota na pokraji zhroucení. Zamračím se na jejich očividného šéfa, který stojí uprostřed třídy.
"Takže, když jsme se tu takto sešli, rád bych ti něco vysvětlil," začne ten namakaný fotbalista. Se zdviženým obočím ho poslouchám. Nejraději bych mu napravil fasádu, ale něco jsem slíbil Kirkovi.
"Takže pokud nechceš, aby se k tobě celá škola obrátila zády a z tvého života se stalo peklo na zemi, tak s tímhle," ukáže na žabičku, který má dnes pandu na hlavě. Musím říct, že dost roztomilou.
"se více nebudeš setkávat. Prostě ho ignoruj ​​a nevšímej si jeho přítomnosti na této škole. Tak si zabezpečíš zdravé prožívání během svého studia. Když mě neposlechneš..." ztlumí hlas a chytí tužku z učitelského stolu, kterou prolomí palcem na polovinu. To mělo být varování? Podívám se na žabičku, který má skloněnou hlavu.
"Chápu. Ignorovat," řeknu a otočím se k odchodu. Elliot za mnou natáhne ruku v němém protestu, ale pohled Trenta ho zastaví.
Ve dveřích stojí ti idioti. Šklebí se na mě a ustoupí dozadu, abych mohl odejít. Usměju se na ně a využiji jejich naivitu v to, že jejich šéfa poslechnu. Bleskově zavřu dveře před jejich nosem a stoličkou je zapřu, aby se sem nedostali. Obratem se otočím k šokovanému kreténovi a vezmu také tužku z katedry a pomalu k němu přijdu. Nevšímám si šokovanu žabičku. Uhnu letící pěsti, která se na mě valí a jedním rychlým podkopem dostanu prázdný mozek na lopatky. Špičatou tužkou mu zastanu těsně před okem.
"Teď mě poslouchej ty idiote. Mně rozkazovat nikdo nebude. Stačí jeden špatný pohyb a máš o svou kariéru fotbalisty postaráno. Radím ti vyhýbej se mi a Elliotovi také. Teď je to můj kamarád a já se nerad dívám, jak je mým přátelům ubližováno. Třikrát si rozmysli, zda se k němu přiblížíš," říkám mu to tišším tónem přímo do obličeje. Kolenem mu tisknu na solar. Moje pevná ruka, kterou držím tužku se ani nepohne.
Doslova slyším jak na prázdno spolkne.
"Toho budeš litovat," nevzdá se. Usměju se.
"Nemyslím," vstanu z něj a tužku položím na lavici. Podívám se na žabičku a trochu se ušklíbnu.
"Kdo řekl, že se neumím bránit?" To přinutí Elliota se usmát a přijít ke mně. Hodím mu ruku kolem ramen.
"Tak pojď. Hodina čeká," řeknu a jdeme ke dveřím. Odkopnu židli a otevřu dveře, při čemž Elliota strhnu na bok. Jakmile se dveře otevřou na zem padnou gorily co tlačily na ně. Pěkně je překročíme a jdeme na hodinu. Za sebou necháváme bledého Trenta stále ležícího na zemi. Očividně není zvyklý, když mu někdo odporuje.
"Děkuji," slyším, jak žabička šeptne. Ušklíbnu se.
"To nestojí za řeč. Doufám, že se mě teď nebojíš," zeptám se opatrně. Přece jen jsem trochu děsivý, když ukážu svou temnou stránku. Koutkem oka sleduji, jak váhavě přikývne. Trošku ve mně zatrne.
"Trochu jo, ale vím, že mně bys neublížil. Jsi můj kamarád," usměje se šťastně. Rozesměje mě to.
"To máš pravdu. Tak neměj strach. Mám síly za nás oba," potvrdím mu jeho domněnku.

Trent

Postavím se dřív, než kluci zaregistrují, že jsem ležel. Ještě nikdy mě nikdo takto nevyděsil jako on. Co je to za člověka? Ten jeho výraz v očích. Vážně jsem měl strach, že mi to oko vypíchne, a přitom by ani svalem na tváři nepohnul.
Přesně takový výraz měl. Na něj musím být opatrný.
Ale ten co to způsobil. Ten, který sem raději neměl narodit. Ten bude trpět nejvíce.
"Budete toho litovat. Oba. Mě mít jako svého nepřítele se nevyplácí," zavrčím a naštvaně odejdu z třídy. Moje gorily jdou nechápavě za mnou. Jen tak tak mi stíhají. Nebudu se zatěžovat vysvětlováním. Musím vymyslet plán jak se zbavit toho nového.

Kirk

Vstoupím do potravin. Musím nakoupit. U chladícího boxu s masem se zaseknu. Co mám vzít? Nemám ponětí, co budu dnes vařit.
"Chcete s něčím pomoct?" zeptá se mě energický hlas. Zavrtím hlavou.
"Jen nevím, co dnes uvařit" zamumlám a zvednu zrak. Vzduch se ve mně zasekne. Právě se na mě zvědavě dívá náš soused. Ten, jehož vidím ráno běhat.
"Dobrý den. My se neznáme. Já jsem váš nový soused," využiji situaci. Chvíli na mě hledí s překvapením, dokud se krásně neusměje.
"Těší mě. Jmenuji se Noel," představí se. Podám mu ruku a zářivě se usměju.
"Já jsem Kirk. Se mnou bydlí ještě můj svěřenec Anthony, ale říkej mu Tony," řeknu nadšeně. Neochotně ho pustím a očima se vrátím k boxu. Musím něco vybrat.
"Vezmi to přední hovězí. Můžeš z něj udělat maso na šťávě s rýží," pořadí mi. Chvíli přemýšlím, ale nakonec ho poslechnu.
"Děkuji. Už jsem to chtěl vzdát," přiznám. Usměje se a doprovodí mě k pokladně. S lítostí odcházím, ale jsem i šťastný. Vím, jak se jmenuje a kde pracuje. To je skvělé. Myslím, že sem budu chodit často. Cestou domů si pískám.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nixerwil Nixerwil | Web | 23. dubna 2012 v 16:45 | Reagovat

Chachá :D já říkám, ANO! :-D

2 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 23. dubna 2012 v 18:31 | Reagovat

tak často jo? :-D :-D
chudák žabička, ale tony to vyřešil a to je hlavní :-)
snad mu pak tren neublíží :-)

3 Widlicka Widlicka | 25. dubna 2012 v 10:44 | Reagovat

Kawaaiiii ^^
Tony je božíííí, to jak dokázal toho frajera zpacifikovat bylo úžasné. Myslím, že ho měl ale zmáčknout trochu více :-D ale asi chtěl dodržet slib, že nebude dělat zbytečně problémy :-D
Kirk vypadá taky silně zakoukán do jejich souseda, takže se v jejich městečku oteplilo více, než si místní vůbec uvědomili :-D

4 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 25. dubna 2012 v 16:45 | Reagovat

Skutečně zajímavě se to vyvíjí, takže hezky piš dál, Sunshine :)

5 Rhea Rhea | 28. dubna 2012 v 19:07 | Reagovat

Skvělý. Líbilo se mi, jak Tony toho debila rychle zvládnul, teď mě zajímá, co na ně on vymyslí. Pěkná kapča. :-)

6 Tamias Tamias | Web | 28. dubna 2012 v 22:45 | Reagovat

Moc pěkné, ale to je všechno co od tebe čtu a jsem zvědavá jak to bude pokračovat. :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama