Díl 5.: Všechno je to tvoje vina!

9. června 2012 v 2:36 | keishatko |  Tichý výstřel
Konečne pokračovanie :)



Všechno je to tvoje vina!

BETA: Luczaida





Elliot

Už jsou to tři měsíce, co k nám Tony nastoupil a musím říct, že se zde mnoho věcí změnilo. Trent se nám vyhýbá, čehož si všimli i ostatní a začali si s námi více povídat.
No, s námi.
Hlavně se mnou, protože Tony je hrozně nekomunikativní.
Jenže já potřebuji společnost, tak se s každým kamarádím.
Řekli mi, že jim nevadí, že jsem gay, ale báli se Trenta, tak proto se ke mně nepřibližovali. Já to chápu, ale i tak to bolelo. Kdybychom se všichni proti němu postavili, tak by neměl šanci.
Ale to jsou jen dohady.
Dokonce jsem si našel přítele!
Opravdu.
Je z naší školy. Věděl jsem, že nejsem sám, ale je hezké někoho takového znát osobně a ne si to jen domýšlet. Prý mu je nyní jedno, co s tím udělá Trent.
Podle mě mu to teď nevadí, neboť je tu Tony.
Ten, co se mu postavil.
Nikdo neví, co se mezi nimi dvěma stalo.
Jediným svědkem jsem byl já a nemíním to nikomu říct. Je to taková tichá dohoda mezi mnou a Tonym.
V té chvíli byl opravdu děsivý. Netušil jsem, že se v něm skrývá něco takového. Ale znal jsem ho jen dva dny, tak co se divím. Víckrát už takový výraz nehodil, prostě se chová normálně na svou povahu. Za což jsem rád. Rozzlobit bych ho nechtěl.

"... a Tony se začal tak smát, že po chvíli ležel na zemi," zakončím svou příhodu, kterou nadšeně vyprávím Andrému. Utírám si slzy smíchu, které mi vyhrkly. Opravdu to byl zážitek.
"Proč o něm stále mluvíš? Chci trávit čas s tebou a ne posloucháním o tom, co všechno jsi dělal s NÍM," ozve se můj přítel. Zarazí mě to, ale i zahanbí. Opravdu mluvím jen o něm.
"Promiň. Neuvědomil jsem si to. Už se to nestane," podívám se na něj kajícně. Chvíli se mračí, ale nakonec se usměje a pohladí mě. Mám rád, když mě takto hladí.
"To nic, jen si pak připadám jako na vedlejší koleji. Chápu, že ho máš rád, ale já s tebou chodím, tak se mi věnuj," poukáže a trochu více mi stiskne bradu. Zabolí to, ale nevšímám si toho. Přikývnu. Hned na to dostanu polibek.
André je strašně úžasný společník. Zábavný. Vždy mě rozesměje, je milý a pozorný. Jsem s ním šťastný a Tonymu nevadí. Ne, že by mi na tom záleželo... no dobře. Záleží mi na tom, co si o něm myslí. Je to můj první kamarád a ochránce. Je pro mě moc důležité, co si myslí o mém příteli.
Chodíme spolu už měsíc, ale dále než k polibku jsme se nedostali. Ne, že by André nechtěl, ale spíše u mě je chyba.
Nevadí mi, když mě líbá, když se mě dotýká na nahé pokožce, ale když mi chce stáhnout kalhoty, zpanikařím.
Svěřil jsem se s tím Tonymu. Řekl, že možná ještě nejsem připravený na takový krok. Nemám se prý do toho tlačit, ale já nevím. Vidím na Andrém, že je mu to líto, že mu víc nedovolím a já uvažuji, že tu paniku nějak potlačím a prostě mu dovolím, aby se se mnou pomiloval.

To se ale strašně snadno řekne a hůř udělá.

"Dnes doma nikoho nemám, nechceš přijít?" Zeptá se mě. Křečovitě se usměju. Určitě bude chtít.... sex.
"Rád, kdy mám přijít?" Vyjde ze mě.
Já to prostě překonat musím. Chci se milovat. S Andrém.
Ale chceš to vážně s ním? Ozve se mi v hlavě tichý hlásek. To si skvěle načasovalo moje podvědomí.
Ano, chci. Vždyť je to můj přítel, tak moje poprvé by mělo být s ním. S Andrém.
Přesvědčuji se.
Vždy jsem si myslel, že když si někoho najdu, tak to bude jako v povídkách.
Motýli v bříšku, srdce mi bude bít jako splašené. Ruce se mi budou potit, jak budu nervózní. Když půjdu spát, nebo když budu vstávat, tak budu myslet jen na něj. Ale není to tak.
Tak nějak jsem z toho zklamaný.
"Přijď tak na večeři, něco dobrého připravím. Zítra je víkend, tak můžeš u mě i přespat," řekne nadšeně. Nepřítomně přikývnu.

Když stojím před jeho dveřmi s věcmi na přespání v ruce. Tak mě napadá, jestli dělám dobře. Zda je to to, co chci. Ale dříve než se stihnu rozhodnout, zda zůstat nebo rychle utéct, tak se dveře otevřou a André mě vtáhne dovnitř.

Tony

"...fajn, jdu se projít," zabručím Kirkovi, který už hodinu do mě hustí, abych netrčel jen doma. Podle mě se mě jen chce zbavit, aby mohl jít znovu nakupovat a špehovat našeho souseda.
Zavrtím hlavou. Je tak průhledný.

Když procházím kolem kamenné zdi, který odděluje cestu od parku, uslyším pláč. Zastavím.
"Mám, nemám," začnu se sám se sebou hádat, ale nakonec neodolám a vyšvihnu se na zeď, abych se podíval. Jsem zvědavý a nic s tím neudělám.
Pár metrů ode mě, vlastně od zdi na lavičce někdo sedí a intenzivně pláče. Skočím dolů a jdu tam. Překvapeně zamrkám, když zjistím, že je to chlapec, tak v mém věku.
"Ahoj," pozdravím a čekám na reakci. Chlapec sebou trhne a zadívá se na mě. Pěstičkami si začne stírat slzy. Asi mě pořádně nevidí. Chvíli si mě prohlíží, když mě asi někam zařadí, protože jeho výraz říká, že mě poznal.
"Ty jsi ten, co se postavil fotbalistům," zašeptá. Krátce přikývnu.
"Co ten pláč? Nejsi velký na slzy?" Zeptám se. Zamračí se na mě.
"Co je ti do toho?" Vykřikne.
"Wow. Pohov. Já nejsem proti tobě," aspoň doufám, dodám v myšlenkách. Nevěřícně se na mě dívá, ale pak to asi vzdá, protože se nově rozpláče.
"Všechno je to tvoje vina," obviní mě najednou. Kdybych se neuměl kontrolovat, tak zalapám po dechu.
"Promiň, ale neznám tě, tak nevím, co přesně má být moje vina," začnu protestovat a sednu si k němu. Zavrčí na mě.
Nekecám, vrčí jako pes, kterého ohrožují.
Smál bych se, kdybych si byl jistý, že mi nehodí něco na hlavu. Nechci přijít k újmě na zdraví.
"Stačí, že já znám tebe a Elliota," šeptne. Napnu se a zamračím se na něj.
"Co máš proti Elimu?" Tón mého hlasu klesl na bod mrazu. Jeho postoj se změní z rozzlobeného na vyděšený.
"Přestaň se na mě tak dívat. To já tu trpím, zatímco si tvůj kamarád užívá," zavzlykal. Nechápavě se na něj dívám.
"Vysvětli mi to," vyzvu ho.

EJ

Utřu si slzy a kouknu na něj. Má vůbec cenu mu něco povídat? Však on je jeho nejlepší přítel. Ale kdo ví. Alespoň si mě někdo vyslechne.
"Já jsem se tak moc snažil. Byl jsem mu na blízku, přátelil se s ním, ale stačilo, aby do něj narazil kluk s divnou čepicí na hlavě a už jsem ho ztratil," zavrtím hlavou. Stačilo tak málo.
"Mně se hrozně líbí André, přítel tvého kamaráda. Chtěl jsem ho jen pro sebe. Milovat ho a aby on miloval mě. Ale teď jsem pro něj jen vzduch ne-li míň," znovu mi začnou téct slzy.
"Je to nefér. Proč sis ho nehlídal? Myslel jsem, že spolu chodíte," začnu mu vyčítat.
"Kdyby jsi ve škole neuzemňil Trenta, tak by byl stále se mnou," dávám mu všechno za vinu. Utírám si slzy do rukávu mikiny, protože nic jiného po ruce nemám. Najednou se přede mnou zjeví ubrousek. S tichým děkuji si jej vezmu.
"Jsi zbabělec, když to tak vezmu," ozve se Tony. Vytřeštil jsem na něj oči.
"Co, prosím?" Ozvu se přiškrceně.
"Je to pravda. Kdybys ho miloval tak moc, jak říkáš, tak proč jsi mu to neřekl? Proč jsi ho někam nepozval? Neber to špatně, ale sám si zato můžeš," pokračuje. Mám chuť ho něčím přetáhnout po hlavě. Taková cihla by byla dobrá.
"Mlč," okřiknu ho.
"... stačilo abys ho pozval do kina a vyznal se mu. Buď ... " nepřestává.
"Mlč, mlč, mlč," opakuji dokola, ale on neposlouchá. Zacpu si uši, ale i tak slyším jeho slova.
"... by tě odmítl a ty by ses pohnul vpřed nebo byste spolu začali chodit. Místo toho jsi čekal na zjevení, které nepřišlo a on nakonec odešel. Všechno ti nemůže přijít na zlatém podnose." Jeho slova jsou bolestivá, a tak krutě pravdivá.
"MLČ UŽ SAKRA!" Začnu do něj bušit a plakat. Proč mě tak trápí? Vždyť já to všechno vím.
Vím to už dávno, ale jednodušší je obvinit někoho jiného než sebe. Selhal jsem a ztratil jsem ho.
Nechá mě, abych do něj bušil, i když pochybuji, že ho to bolí. Nakonec ho chytím pevně za tričko a zabořím obličej do jeho hrudi.
"Ztichni, prosím tě," mumlám. Moje slzy se vpíjejí do jeho oblečení a vytvářejí stále se zvětšující mokrý flek.
"Na místo toho, aby ses tu litoval, tak by jsi měl o něj bojovat, když ho tak moc chceš. Mám Eliho rád a nechci, aby trpěl..." jeho slova si trochu protiřečí. Utřu si slzy a uchetnu se.
"Máš to v té hlavě nějaké pomotané," pozorně si ho prohlédnu. Vypadá velmi dobře. Ne tak dobře jako André, ale dal bych si říct.
Oči se mi rozšíří a na tváři se mi roztáhne úsměv. Něco mě totiž napadlo.
"Tony, nechceš se mnou chodit?" Zeptám se ho na rovinu.


Tony

Zamyslím se.
"Co tak najednou?" Zeptám se zvědavě.
Teď si tu vyplakával své zlomené srdce a najednou chce se mnou chodit?
"To tě ta láska nějak rychle přešla," ušklíbnu se a zvednu se s tím, že odejdu. Zadrží mě ruka co mi drží cíp trička.
"Nerozumíš. Chci u něj vyvolat žárlivost. Pokud ke mně nic necítí, tak to prostě spolu zkusíme. Nechci být sám a ty se alespoň přesvědčíš, že Elliot má toho pravého a při tom sám získáš přítele. Náhodou jsem dost sexy," předhodí mi svůj plán. Musím říct, že to nezní špatně, i když se musím uchetnout, jak si věří.
"Ale já neumím něco předstírat. Když už s někým chodím, tak k tomu patří všechno. Polibky a sex," řeknu na rovinu. Čekám kdy z toho vycouvá. Ale místo toho se postaví, přistoupí ke mně a vytáhne se na špičky, aby mě mohl ohromit s tím, že se vůbec neumí líbat. Protočím oči a chytnu ho za zátylek a přiměji ho otevřít ústa. Jazykem mu plením ústa, dokud nepřijdeme oba o dech. Pustím ho a prohlížím si jeho tvář.
Celý červený na mě omámeně hledí.
"Páni. Tak toto se mi líbilo. Okej. Chození se vším, co k tomu patří," kývne mi.

"Bylo by načase, aby ses představil. Trochu od věci, když mám přítele a nevím jeho jméno," ušklíbnu se.

"Elwis Jacob Sangue, ale říkej mi EJ."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tamias Tamias | Web | 9. června 2012 v 12:12 | Reagovat

Jů tak tohle jsem rozhodně nečekala, Myslala jsem, že žabka bude s Tonym a ono ne trochu se bojím, aby se v tom svém příeli nezklamal. EJ je taky roztomilý, jsem zvědavá na jeho vztah s Tonym. Už se těším jak se to dál vyvine. :-)  ;-)

2 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 9. června 2012 v 13:13 | Reagovat

tak elwis jo? no nečekala sem to. Sakru eliote, ty trubko, ty patříš k tonymu a bez řečí. Dej od andrého pracky pryč. Bůhví proč se mi nelíbí. Ten andré. No doufám že eliot neudělá nějakou koninu, třeba tu na tři písmena co začíná na s a končí na x.
Samozřejmě sem taky zvědavá na ´vztah´ tonyho a elwise. Jen by mě zajímalo jestli umá tak dobře zpívat jako Elvis presly :-D
Snad bude brzo pokračování ;-)

3 Luczaida Luczaida | Web | 9. června 2012 v 14:46 | Reagovat

"Náhodou jsem dost sexy"... tak to mě výborně pobavilo :-D Já se tak těším, až některý z nich začne konečně žárlit :-D

4 Widlicka Widlicka | 18. června 2012 v 12:43 | Reagovat

Waaau, taky jsem si představovala s Tonym spíše žabičku.... lépe mi k němu sedí, ale asi má všechno svůj čas... Žabička si musí ve svých citech udělat pořádek sama ;-) Už jen to, že se bojí pokročit dál, něco vypovídá. Neměl by se nutit, myslím, že takové věci by měly vyplynout samy, přijít plynule tak, že si ani neuvědomíš, že se tohle děje a už jsi v tom ;-)

Trent dal sice pokoj, ale jak dlouho mu to vydrží? Nekuje něco potajňučky?

Už se moc těším na pokračování - skvělá povídka! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama