Za vše se platí: zvědavost, přání i touhy-EXTRA díl

3. srpna 2012 v 11:03 | kana~♥~ |  Jednorázovky
a tady máte ten extra díl :-) 18+

O měsíc později…
Lapám po dechu. Peřinu drtím v silném stiskne a volnou rukou se snažím natlačit dýchací masku co nejvíc na obličej. Nepomáhá to. A bolest se stupňuje.
Kimiho včera odvezli. Od doby co se probudil, s nikým nepromluvil a když už, tak blouznil. Každého oslovoval Daire. Nikdo nechápal, kdo to je. Ani já ani rodiče. Odvezli ho pryč a já nevím kam. I mě je čím dál hůř. Často omdlívám a doktoři nevědí co dál. Nevědí jak mě léčit. Zřejmě i oni poznali, že se to vyléčit nedá. Označují mě za prokleté dítě. Šeptají si, že jsem zhřešil tak moc, že mě bůh trestá za mou opovážlivost a jeho bratr Satan mu pomáhá. To prý on mi způsobuje bolesti.
Jednou toho ale bylo moc. Všechny přístroje v pokoji se rozječely, až jsem měl pocit, že se mi snad rozskočí hlava. Opět jsem nemohl chytit dech. Jako by mě někdo držel pod krkem a klečel na hrudi. Srdce snad chtělo prorazit hrudní koš, jak moc rychle bilo. Tělo bylo v jednom ohni. Snad větším než kdy dřív. Takové horko jsem nepocítil ani ten den v jeskyni. Nemohl jsem se hnout. Vše mě bolelo. Plíce mě pálily nedostatkem vzduchu. Jen matně si uvědomuji vrznutí dveří a následné kroky. Nemohu ani otočit hlavu bych se podíval. Vím ale, že žádný z doktorů to není. Tenhle má jinou vůni. Tak povědomou až se mi z ní motá hlava. Cítím dotek na své hrudi, a bolest najednou opadne. Jako by nikdy žádná nebyla. Chci se podívat, ale nic nevidím. Jen tmu. Zamrkám, ale nic. Zpanikařím. Ruka mě pohladí po tváři a já se usměji. Znám ji. Vím to. Než si ale uvědomím, kdo stojí u mého lůžka, zavřu oči a propadnu se do milosrdné tmy, kde mě nic nebolí a netrápí.
Probudí mě studené voda, která mi stéká po tvářích. Zvednu ruku, ale někdo ji chytí a položí zpět. Mluví na mě, ale nerozumím mu. Pootevřu oči a se zděšením zjistím, že hledím do rudých očí neznámého muže z jeskyně. Chci se mu vysmeknout, ale nenechá mě. Bojím se. Nechci zažít to samé, co před dvěma měsíci. Nechci. Pokouším se vytrhnout ruku z jeho sevření, odsunout se od jeho těsné blízkosti, ale i když se mi to podaří, byť jen na pár milimetrů, hned mě chytne za pas a přitáhne zpět. S vodou na mých tváří se smísí i slzy.
"Prosím, pusťte mě" zaprosím chraplavě. Hlasivky se mi vracejí, ale velmi pomalu. Démon, jak jsem ho podle babiččina vyprávění pojmenoval, se na mě podívá. Hledíme si do očí, než konečně promluví.
"Neboj se, už jsi v bezpečí" promluví a já překvapeně zamrkám. Proč mu rozumím? A proč až teď? Nechápavě těkám mezi ním a prostorem kolem. Nikoho jiného kromě něho ale nevidím. Ucuknu před jeho dotekem. Až když mi studený obklad spadne z čela, si uvědomím, co to bylo za vodu, co mi tekla po obličeji.
Démon se zamračí a obklad vrátí na své místo. Pravda, už necítím takové horko a i líp se mi dýchá, ale nechápu proč.
"Kdo jste a kde to jsem" zeptám se a pokusím se znova rozhlédnout. Nic moc kromě kamenných zdí nevidím. Pak vrátím pohled k němu. Když už mu rozumím a i on mě, tak by mi snad mohl odpovědět. Než to ale stihne, někdo vstoupí do místnosti. Natočím hlavu, abych viděl nově příchozího, a úplně ztuhnu.
"Nare" usměje se šťastně Kimi a přižene se ke mně a klekne vedle démona. "Nare, bál jsem se o tebe" vzlykne a obejme mě. "Kimi" zachraptím a jen ztěžka mu objetí opětuji. V rukách nemám žádnou sílu, proto ho obejmu jen na krátkou chvíli, než mé paže ochabnou a ruce zase spadnou na něco huňatého. Je to příjemné a teplé a chlupaté. Přesně jako….se zděšením si uvědomím, že ležím na té samé kožešině jako předtím. Chci vstát, ale nedokážu se pohnout. Začnu lapat po dechu. Proč zrovna teď? Kimi se na mě vyděšeně dívá, ale démon mi přiloží nějakou látku k ústům. Trvá to snad jen pár vteřin, než se mi dech zklidní a já se můžu volně nadechnout.
Vidím, jak se démon mračí a něco Kimimu říká. Tomu pomalu vyprchává barva z tváře. Víc nevidím ani neslyším. Omdlím.
Když se znova nabudu vědomí, vzdychnu. Otevřu oči a zblednu. Démon mě pohladí po tváři a znova se ve mně pohne. Místo výkřiku bolesti se z mých rtů vyline jen tichý sen. V očích mě začnou pálit slzy. Někdo stiskne moji ruku. Podívám se a spatřím Kimiho. Ten se jen smutně usmívá.
"Neplač Nare, pomůže ti" setře mi slzy, ale jeho slova způsobí jen větší příval slz. Bohužel ten démon je fakt dobrý a jemný, na rozdíl od toho první ho dne. Nic mě nebolí. Jediné co cítím je vzrušení a slast. Je mi ze sebe samého špatně. A Kimi se na to ještě dívá. Chci umřít. Hned!
Křečovitě mu stisknu ruku, když s výkřikem prohnul záda v luk, přitisknu se na démona, a vyvrcholím. S tímto okamžikem se nesnažím ani slzy kontrolovat. Tohle se mi ale vůbec nemělo líbit. Proboha.
Kimi mě hladí a líbá na tváři. "Už bude dobře" šeptá mi ke spánkům. Slyším ho, ale neodpovím. V tomhle mu fakt nevěřím. Nevím, kde jsem, kdo si znova přivlastnil mé tělo a on mi říká, že vše bude v pořádku. Tomu se jen těžko věří v takové situaci. Démon ze mě sleze a já se chci schoulit do klubíčka. Něčí paže mě ale nenechají. "Prosím, já..já už nechci" vzlyknu a pevně tisknu víčka k sobě. "V pořádku Daire, už se o něj postarám" slyším bráškův tichý hlas. Pak jen cítím, jak mě bere do náruče a někam odnáší. Tisknu se k němu jako o život. A přesto se bojím, že mě jim zase dá. Proč to udělal? Proč mě? To jsem tak špatný bratr, že mě takhle hodí nějakému démonu? Ani si neuvědomím jak to, že on zná jeho jméno. V tuhle chvíli mi to nepřijde nijak důležité.
"Proč" špitnu, když jsme konečně sami zas v té místnosti a on mě pokládá na příjemně vyhřátou kožešinu. "Proč jsi jho to nechal udělat" vzlyknu mu do hrudi, protože si mě stáhne do náruče. Nerozumím tomu. Vždycky jsem byl silnější než Kimi, ale teď? Nejsem si tím vůbec jistý.
"Aby ti pomohl, prosím, musíš mi věřit" hladí mě po vlasech. Nerozumím jeho slovům, ačkoliv mluvíme stejnou řečí. "Pomoct? Jak" zvednu k němu uslzený pohled a on mi palci setře slzy, které naposledy stekly.
Smutně se pousměje a všechno mi vysvětlí. O tom, kdo jsme mi dva. Podle démonů, jak jim říká i Kimi, jsme jejich znovuzrození bohové. To oni nás přivedli na tento ostrov. Kimiho neovládali. On si prý uvědomoval už dávno kdo je. Jako jediný z nás dvou neztratil vzpomínky na svůj minulý život. Jen se mu vybavovali postupně. Nevěřil jim a bál se jich, proto o tom nikomu neřekl. Když sem přišel, byl prý jen v transu.
Ten rituál nám měl vrátit všechny vzpomínky. Ale nejdřív měl jít Kimi. Sice je mladší než já, ale zkušenější a už polo probuzený. Já jim to trochu narušil, když jsem si s ním chtěl vyměnit místo. Oni mě museli poslechnout. Ale jelikož jsem o tom nic nevěděl a na rozdíl od Kimiho jim nerozuměl, a oni měli málo času na naše plné probuzení, tak se chovali tak jak se chovali. Hrubě.
Rituál měl trvat týden. První den nás měli probudit, pohlavním aktem, což udělali, ale abychom se mohli plně probudit a spojit se s nimi, mělo se to samé podruhé odehrát o týden déle, ale bohužel sopka vybuchla a oni nás ukryli do přístřešku na pláži. Když se pro nás vrátili, už jsme tam nebyli. Hledali nás a našli. Ale pozdě. Proto mě trápili nemoci, které neuměli lékaři vysvětlit a vyléčit. Proto byl Kimi úplně mimo.
Neodvezli ho jinam, démoni ho unesli a probudili jeho spící já k životu. Já na tom byl hůř. Příliš dlouho otáleli. Prý se démon se mnou miloval hned po tom, co nás přivezli, ale jelikož jsem byl úplně mimo, pomohlo to jen částečně. Jen z části uzdravili mé tělo. Obávali se, že duše byla zničena. Naštěstí jsem se probral, tak doufali, že vše bude v pořádku. Bohužel jsem znova omdlel a oni déle čekat nemohli. Proto jsem se probudil tak, jak jsem se probudil.
Zatímco Kimi mluví, mě hlavou probíhají vzpomínky na minulé životy. Jako by to bylo včera, kdy jsem s bratrem hleděl na démony, jak nám pokládají divou zvěř jako obětinu.
Dost mě šokovalo, když se zmínil, že pouze pohlavním stykem se dají nejhorší rány vyléčit.
"Nemusíš se bát, už budeme jenom spolu" šeptal mi do vlasů, zatímco jsem se k němu tiskl. "Miluji tě, Nare" zašeptá a políbí mě. Ztuhnu neschopen jakékoliv reakce. Když mě políbí podruhé, už mu polibek opětuji. Nakonec vše bylo úplně jinak, než jsem původně myslel.
Opravdu se za všechno platí, ale ne všechno má stejnou hodnotu. To vím i sám.
A aby bylo spojení kompletní, jak se dobře pamatuji ze vzpomínek a Kimi taktéž, mě položí na záda a nakloní se na mě. Zatímco mě líbá, hladí mě tělo a každé místo, kterého se dotkl, doslova hoří.
Milujeme se jemně a něžně. Jenom nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu uke.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tamias Tamias | Web | 3. srpna 2012 v 11:30 | Reagovat

Krásný konec moc se mi celý příběh líbil. :-)

2 katka katka | 3. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

to je teda rozuzlení gratuluji moc hezké už se těším na další povídky :-)

3 Widlicka Widlicka | 3. srpna 2012 v 23:55 | Reagovat

Waaauuuuu, tak ten závěr je opravdu famózní a překvapivý ;-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama