Díl 13.: Nepatřím nikomu!

17. září 2012 v 21:56 | keishatko |  Tichý výstřel




Nepatřím nikomu!



Beta: Luczaida






Trent

Já jsem to věděl. Věděl jsem, že když se budu velmi těšit, tak se něco pokazí.
Proč můj závodník musí být zrovna ON?
"Já ho nechci, vyměníme ho," otočím se na otce. Ale ten zakroutí hlavou a usmívá se.
"Ne, je nejlepší. Nikoho lepšího už nenajdeme. Dělal jsem průzkum a buď rád, že nakonec přišel."
Zavrčím a dívám se, jak můj nenáviděný mechanik právě prochází vstupní halou do otcovy pracovny. Nejraději bych se otočil a zmizel.
"Chovej se přiměřeně ke svému postavení, nedělej mi ostudu," upozorní mě otec. Potlačím protočení očí a následuji ho. On si sedne do křesla a já se postavím po jeho pravici.
"Těší mě, že jste se nakonec rozhodl pro nás," uvítá ho otec. Na tváři nepohnu ani svalem, když se na mě mechanik zadívá a ušklíbne se.
Poznal mě.
"Miluji adrenalin a peníze. Neodmítnu nabídku, která mi poskytne obojí."
Proč se na mě pořád dívá? Chce mě vyprovokovat?
"Dobře. Jak vám již bylo řečeno, jezdili byste vaším autem a já bych vás sponzoroval. Můj syn Trent bude na každých závodech a bude s vámi probírat vše, co bude potřeba. Patříte jemu," otec po mně hodí pohledem. Ozve se zakašlání.
"Asi bychom si měli ujasnit pár věcí. Já nejsem věc, nepatřím NIKOMU," zdůrazní poslední slovo.
"Budu pro vás jezdit a vy mě budete platit, tam to končí. Nic víc, nic míň. Na mě a moje auto nemáte žádná práva. Doufám, že si rozumíme," založí si ruce na hrudi.
Tomu říkám drzost.

Nairi

Chvíli jsem si myslel, že slyším špatně. Patřím jeho synovi? Sakra, nejsme v 18. století, kdy bylo otroctví. Ještě mi budou chtít vypálit značku jako dobytku, ne?
"Omlouvám se, jestli vás to urazilo. Nebylo to myšleno tak, jak to vyznělo," ozve se starší Winsor.
"Ale bylo. Nemyslete si, že jsem nějaký hlupák, který skočil hned po penězích a nechá sebou manipulovat. Jak jsem řekl, jezdit pro vás budu a tam to končí. Dáte mi jen vědět kdy a kde a já tam dorazím. Nepotřebuji strážné štěně, kterým bude váš syn, aby mi stál za zadkem," zavrčím. Za tím si stojím. Rád pracuji sám.
"Dávej si pozor na řeči, uvědom si, s kým mluvíš," vyštěkne štěně. Div, že po mně neskočí. Ale ruka otce ho zastaví.
"Líbí se mi tvůj přístup. Jsi horkokrevný. A máš dost ostrý jazyk. Dobře. Souhlasím. Ale můj syn tě bude muset kontrolovat. Jinak bychom dost podcenili soupeře," proplete si prsty do stříšky a opře se o ně bradou. Neochotně přikývnu.
"Dobře, ale když mi bude překážet, ihned ho pošlu pryč," více neustoupím.
"Výborně, s tím nemám problém. Vezmi si tohle," posune ke mně menší krabici.
"Je to mobil a GPS. Budeš na něj dostávat zprávy kdy a kde se soutěž koná. A pomocí GPS se tam dostavíš. Měj to stále zapnuté a nabité," řekne přísně. Převezmu si krabici. Vypadám snad jako idiot?
"To je, myslím, všechno. Těším se na naši spolupráci. Trente, běž ho doprovodit."
"Nashledanou," řeknu a vyjdu z místnosti a je mi jedno, jestli mě synáček následuje. Až když se zařadí vedle mě, ho začnu vnímat.
"Radím ti, abys vyhrával, protože jinak budeš litovat," zastaví mě před vchodovými dveřmi svými slovy a výhrůžným tónem. Otočím se na něj a ušklíbnu se.
"Co mi štěně jako ty může udělat? Platí mi tvůj otec a ty máš jen zjišťovat, jestli mi něco nechybí. Nemusím tě poslouchat a ani nebudu. Ale ujišťuji tě, že vítězství nenechám nikomu," více se k němu přikloním a ztiším hlas.
"Už se mě nebojíš? Naposledy jsi ode mě utekl jako zajíc," dýchnu mu na rty.
"Měj se na pozoru, štěně. Na brzkou shledanou," poplácam ho po líci a odejdu. Toto mi vyšlo. Zajímalo by mě, zda byl zkamenělý strachem nebo potlačoval zuřivost.
Zasměju se a nastoupím do auta.
Je čas jít si trochu vyrazit.

Elliot

"Ještě nepřijel? Ale odjel už více než před týdnem. Mělo to být jen na pár dní," řeknu nechápavě.
"Já vím. Bojím se o něj. Mobil má vypnutý. I Kirk. A ani nevím, kam jeli. Bojím se, co když se jim něco stalo?" Řekne plačtivě EJ. Sám nemám daleko do pláče. Mám takový svíravý pocit kolem žaludku.
"Proboha, vschopte se. On si někde užívá a vy tu kvůli němu pofňukávate, jako kdyby umřel. Jistě se někde baví a nám se směje, protože my musíme do školy," okřikne nás André. Nevraživě se na něj podíváme.Vůbec nám nepomáhá.


"Mazi hanpana, mail daze. Mazi hanpana, mail daze. "


"To bylo co?" Zeptám se zvědavě. EJ bleskurychle začne prohledávat tašku, dokud nevytáhne mobil.
"To je znělka mé zprávy. Je to z anime Lovely Complex, Risa to má na mobilu, tak jsem si to stáhl. Umibozu rapuje něco jako Jo, to je skutečnost, máš poštu," vysvětlí.
"Aha," řeknu udiveně.
"To je Tony, prý je už doma, ale je unavený z cesty, tak jde spát," začne křičet nadšeně. Trochu mě zarazí, že mně žádnou zprávu neposlal. Ale za moment se mi rozvibruje mobil v kapse. Ještě že jsem si vypnul vyzvánění. Raději si to chci přečíst v soukromí. Kdo ví, co mi píše a nechci, aby mi André nebo EJ nakukovali přes rameno.
"Skvělé, tak už je doma a je v pořádku. Tak co kdybychom něco podnikli? Sedět doma mě nebaví," postěžuje si André.
"Jasně, pojďme na zmrzlinu," navrhne EJ. Já jen přikývnu. I když bych raději šel domů.
Jsem zvědavý, co mi napsal.
Pokud to vůbec byl on, od koho mi něco přišlo.

Tony

Rukou si promasíruju rameno. Děsně mě bolí. Kirk mi spraví přikrývku a začne skládat oblečení, které mi svlékl.
"Můžeš si za to sám, měl sis dávat pozor. Skoro mě ranila mrtvice, když jsem tě uviděl, jak jdeš ke mně s vykloubeným ramenem. Zasloužil by sis," bručí si dál. Raději nic neříkám. Jsem rád, že mi vůbec dovolil napsat ty dvě zprávy.
"Teď spi. Až se probudíš, budeš tu mít jídlo. Šéf je s tebou spokojený, ale nemusíš tak riskovat," cvrnkne mě do nosu. Zamračím se na něj.
"Nejsem dítě, už mi to nedělej," ohradím se. Začne se smát.
"Ale někdy se jako dítě chováš. Spi."
Zhasne mi světlo a zavře dveře. Zívnu si a najdu lepší polohu ke spánku. Jsem rád, že je to za námi a konečně jsme doma.
Ještě potrvá dva, tři dny, než budu v úplném pořádku. Doufám, že EJ nebude vyžadovat sex, protože nevím, jestli bych ho v tomto stavu zvládl.
Co mi starosti dělá, je Elliot. Do zprávy jsem mu napsal, aby za mnou přišel po škole. To bychom mohli mít chvilku pro sebe, než doběhne EJ. Musíme nějak vyřešit tu naši noc.
Stále nevím, co ode mě čeká.
Ještě nikdy jsem nebyl tak zmetený jako po noci s ním.
Byl jsem docela i rád, když se nám mise prodloužila o pár dní. Nebyl jsem připraven mu čelit.
V podstatě ani teď nevím, jestli jsem připravený. Ale čím déle to odkládám, tím je to horší.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tamias tamias | 17. září 2012 v 22:18 | Reagovat

jů štěně bylo super a moc se těším na t až si to Tony a Eli vyříkají :-D

2 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 18. září 2012 v 8:54 | Reagovat

trochu mě je líto EJ, ale doufám, že se andré vzchopí a EJ zůstane s ním a pokud ne, tak bude aspoň s nima v trojce :-D ne to by vypadalo asi blbě. Ale i tak, budu se těšit na pokračování a rešení tohoto dilematu :-)

3 katka katka | 18. září 2012 v 9:49 | Reagovat

nádhera ale jsem pořád napnutá, Eli jde na zmrzlinu tak si to nepřečte a mě klepne , pořád věřím že Tony a Eli patří k sobě :-D

4 ada ada | 19. září 2012 v 17:55 | Reagovat

Chce byť EJ vlastne ešte s Andrém? Povedala by som, že sa skutočne zamiloval do Tonyho

5 Namikaze Sadako Namikaze Sadako | Web | 23. září 2012 v 11:05 | Reagovat

Ahoj, jen oznamuji, že jsem se přestěhovala zpátky na svůj straý blog (odkaz v kolonce web), jen jsem si změnila nick z Naru nee-chan na Namikaze Sadako :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama