Díl 15.: Nejlepší přátelé, znovu zamilovaný!

15. října 2012 v 22:10 | keishatko |  Tichý výstřel
Tento diel venujem yaoistom mužského pohlavia. Užite si ho!



Beta: Luczaida

Nejlepší přátelé, znovu zamilovaný!






Elliot

Pomalu kráčím ke škole. André vedle mě živě vypráví o nějaké hře, kterou si koupil. Poslouchám ho jen na půl ucha. Mou mysl zaměstnává něco jiného.

Přijde dnes Tony do školy? A jak se bude tvářit?

Tím svým polibkem a útěkem jsem to moc nezlepšil. Doufám, že zůstal doma a odpočívá.

Byl bych raději. Alespoň bych se nemusel tolik trápit.

"Posloucháš mě?" Mihne se mi před očima Andrého ruka. Trhnu sebou a podívám se na něj s kajícným výrazem.

"Promiň, zamyslel jsem se."

"Co zaměstnává tvou krásnou hlavičku? Řekni a možná ti budu umět poradit," usměje se.

Nemám to srdce mu to říct.

Jak mohu? Vždyť jsem ho podvedl. A ještě k tomu jsem si to užíval jako snad nikdy. Tak strašně se za sebe stydím.

Skloním hlavu a zatřesu s ní.

"Neboj, není to nic, s čím bych si nevěděl rady," ujistím ho a přinutím se k veselejšímu tónu.

"Včera jsi byl za Tonym? Nebo jste si alespoň zavolali? Vím, že EJ za ním šel. Spěchal jako kdyby na tom závisel jeho život. Ten chlapec je na tom beznadějně," řekne znechuceně. Musím se usmát. Nějak jsem nepochopil, proč mu tak vadí, že se EJ zamiloval.

"Telefonoval jsem s ním," zalžu mu rychle. Nejraději bych se pořádně nakopal.

"I já bych se těšil, kdybych tě po více než týdnu konečně mohl vidět. Je jasné, že bych utíkal přes mrtvoly," zamluvím to hned a natisknu se na něj. Něžně mě pohladí po tváři a dá mi polibek.

"Já vím, lásko, jen mi to vadí. Víš, EJ byl ​​jako můj stín. Vždy, když jsem se otočil, tak tam stál a usmíval se na mě. A teď? Sotva mi zavolá, o víkendech už u mě nepřespává. Ne, že bych si stěžoval, že jsi u mě ty, ale prostě je to divné. Před tím div, že nerozbíjel věci, když jsem odvolal naši schůzku kvůli tobě a teď?" povzdychne si.

"Teď už nemám s kým hrávat hry. Vždy, když jsem si nějakou koupil, už jsme ji spolu mastili. Teď jsem si koupil tu nejnovější. Na tu jsem dost dlouho šetřil. Těšil jsem se, že ji spolu vyzkoušíme. Hru jsem zkusil sám a nebavilo mě to," řekne zničeně. Překvapeně se na něj podívám. Jemu kamarád opravdu chybí. Mě osobně ty jeho hry nebaví. Já mám raději jiné věci.

"Kdybych nevěděl, že tvá láska jsem já, tak bych řekl, že jsi do něj zamilovaný a žárlíš," začnu si ho dobírat. Hned se začne bránit, což mě rozesměje. Zastavím a obejmu ho.

"Tak si s ním o tom promluv. Mně když něco vadí ohledně Tonyho, tak mu o tom řeknu a spolu přijdeme na nějaké řešení. Po tom fiasku, co se mezi námi stalo, spolu probíráme všechno. Tak to zkus ty s EJem. Věřím, že společně k něčemu dospějete. Vždyť jste nejlepší přátelé," zářivě se na něj usměju.

"Ano, nejlepší přátelé," zopakuje s úsměvem. Tak nějak se mi zdá, že jeho oči nemají ten lesk jako obvykle. Ale možná to je jen moje představivost.

Znovu se rozejdeme ke škole. Na známém místě na nás už čekají dvě osoby. Potlačím zaskřípění zubů, když jsi všimnu, že nám vůbec nevěnují pozornost. Raději ji věnují vzájemnému prohledávání ústních dutin. André mi víc stiskne ruku. Po očku se na něj podívám, ale jeho tvář nevykazuje žádnou emoci. Zakašláním je přerušíme. EJ se k nám otočí celý červený a zadýchaný. Tony se netváří nijak. Vůbec na sobě nenese známky toho, že si to právě téměř rozdal se svým přítelem na ulici.

"Ahojte," pozdravím s nacvičeným úsměvem pro takové situace. Tony mě skenuje pohledem, ale já úspěšně odolávám. Jako vždy pozdraví pouze mě a na Andrého jen kývne. Je to spíš jen trhnutí hlavy než kývnutí. Ti dva se nemají vůbec rádi.


EJ


Štěstím jen přetékám. Tak nějak mě napadá, že s Tonym zapomínám na zamilovanost, kterou cítím k Andrému. Mám pocit, jako kdybych kráčel po obláčku a ne po chodbě školy.

"Mohl bys s tím přestat?! Je na tebe hnusný pohled," vyštěkne na mě André. Nechápavě se na něj podívám. O co mu, sakra, jde?

"S čím mám přestat?" zeptám se naštvaně.

"S tímhle," neurčitě mávne rukama na mou postavu. Se zvednutým obočím na něj zírám.

"Hrabe ti? Co ti přelétlo přes nos?" zeptám se ho a dám si ruce v bok.

"Já jen, že tu div neposkakuješ jako velikonoční králík. To musí každý vědět, že tě tvůj přítel šukal do bezvědomí? Svítí ti to po celé tvé tváři," zavrčí. Začervenám se.

"To sis mohl odpustit. Náhodou mě neošukal do bezvědomí, abys věděl," ohradím se. Založím si ruce na hrudi a samolibě se usměju.

"Teď jsem to byl já, kdo měl vedení," pochlubím se. Není to docela pravda, ale v podstatě Tony ležel na zádech a já jsem si určoval tempo. Takže jsem nelhal a za ten Andrého výraz mi to stálo.

"To si děláš kozy! To jako vážně?" zaskřehotá. Rozesměju se. Opravdu je k popukání.

"Nebudu ti přece vyprávět takové intimnosti. Ale ty mi řekni jedno. Proč si tak podrážděný? To ti tak vadí, že mám přítele a pravidelný sex? To jen ty můžeš být ten úžasný?" rýpnu si.

"To ne, jen jsem .." prohrábne si vlasy. Podivím se. Ještě jsem ho neviděl v takovém rozpoložení. Překvapí mě, když mě chytí za ruku a dotáhne k lavičce, na kterou se svalí.

"Podívej se na to EJ. Od doby, co s ním chodíš, tak jsme nebyli spolu sami. Víš… jako před tím. Nebyli jsme na pizze nebo na pivu. Nechodíš ke mně hrát hry a v noci mi neposíláš zprávy o svých divných snech," vysvětluje mi. Ohromeně si sednu vedle něj.

"Chceš říct, že ti chybím?" zeptám se pro jistotu. Tak nějak mě to těší. V hrudi se mi rozlévá příjemný teplý pocit. Andrému na mně záleží. Jinak by ho to netrápilo. Že bych přece jen měl nějakou šanci?

Chvíli mě propaluje pohledem, a pak se zadívá na své složené ruce.

"Pokud mám říct pravdu, tak ano. Chybí mi můj nejlepší kamarád. Tobě ne?" podívá se na mě s otázkou v očích.

"A-Ale ano, chybí. Ale ty máš Elliota. Myslel jsem si, že si ani nevšimneš, když přestanu dotírat. Sám jsi mi řekl, abych si dal pohov a dal víc prostoru tobě a Elliotovi," bráním se. André si povzdechne.

"Já vím, že jsem ti to řekl. Ale to jsem nevěděl, že mě úplně vypustíš ze svého života. Včera jsem ti volal a ty jsi mi to nezvedl a ani mi zpět později nezavolal. Chybí mi ten starý EJ, kterého jsem musel chodit budit. Který za mnou utíkal s každou blbostí. Prostě nejsem zvyklý, že se mnou nejsi." Jeho hlas je sotva slyšitelný.

Věřím, že teď vypadám jako totální idiot, protože se usmívám od ucha k uchu. Nic krásnějšího jsem od něj ještě neslyšel. Hned se mu vrhnu kolem krku.

"Ty jsi blb, André," řeknu šťastně.

"Tak to ti děkuji," zabručí, ale nijak mi nedává najevo, že mu moje objímání vadí.

Srdce mi bije jako při nějakém těžkém běžeckém závodě.

Odtáhnu se od něj a podívám se mu do očí.

"Víš co? Co kdybych zašel po škole k tobě? Mám chuť si zahrát nějakou hru, nebo si jen tak zablbnout," navrhnu. Jasně vidím, jak se mu oči rozzáří. Ale pak jeho výraz znejistí.

"A co Tony?"

"Tony to beze mě zvládne a věřím, že i on si s Elliotem najdou nějaký program," trhnu ramenem. Je hezké ho takto držet.

"Dobře, jen to řeknu Elimu," souhlasí s mým nápadem. Já snad umřu štěstím. On kvůli mně odvolá své dostaveníčko se svým přítelem.

Myslím, že jsem se do něj znovu zamiloval.


"Eli měl pravdu," ozve se André, když jsme na cestě do třídy. Můj nechápavý výraz asi mluví za vše.

Protočí oči.

"Ráno jsem mu říkal, že mi vadí, jak ses mi vytratil ze života a on mi navrhl, abych si s tebou sedl a probral, co mě trápí. Že on to tak dělá s Tonym. Musím uznat, že měl pravdu. Bál jsem se, že se mi vysměješ. Není snadné přiznat, že mi můj nejlepší přítel chybí, když jsem mu sám řekl, aby tolik neotravoval. Asi si dám víc pozor na to, co říkám a začnu si víc užívat naše společné chvíle. Víš, když jsem začal chodit s Elim, tak mě nenapadlo, že by sis i ty někoho našel. A k tomu, že bude zabírat všechen tvůj čas. Neuvědomil jsem si, že já jsem dělal to samé. Že jsem porušoval naše zaběhnuté zvyky. Opravdu mě mrzí, že jsem tě od sebe odehnal. Asi jsem to opravdu musel zažít na vlastní kůži, abych pochopil, jak jsou přátelé důležití. Jak si důležitý ty pro můj život," zašeptá.


V krku se mi udělá knedlík. To si cvičil před zrcadlem? Nechápu, že mi něco takového říká. Pak si budu myslet, že někde v koutku duše mě miluje. Raději mlčím a jemně do něj šťouchnu, aby věděl, že si cením toho, co mi právě řekl.

Až budu v nejbližší době s Tonym, tak se s ním musím poradit, protože jsem zmatený.

Hrozně zmatený.


Mám u Andrého šanci? Mám zkusit štěstí a získat ho pro sebe? A co Tony? Co vlastně cítím k němu? Moje city jsou rozpolcené a já nevím, co s tím.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tamias Tamias | 16. října 2012 v 5:33 | Reagovat

Jupí jsem ráda, že André a EJ budou opět spolu a jsem moc zvědavá jak to bude dál.

2 Moka Sayuu Moka Sayuu | Web | 16. října 2012 v 7:46 | Reagovat

tak teď nevím, jestli chci, aby EJ od Tonyho odešel. Samozřejmě by bylo dobrý, kdyby se zase vrátil k Andrému, ale i tak. nějak sem si ho u tonyho oblíbila :-D
tak jsem zvědavá, jak to teda zařídíš

3 katka katka | 18. října 2012 v 16:09 | Reagovat

určitě Tony a Eli ti dva patří k sobě , jsem nedočkavá a těším se přitom se bojím aby se něco nepokazilo je to moc krásná povídka děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama