Díl 19.: Lov začíná

15. listopadu 2012 v 9:35 | keishatko |  Tichý výstřel

Beta: Luczaida

Lov začíná



Tony

"To už není vtipné, sakra. Tony, koho jsi naštval?" vykřikne na mě z kuchyně Kirk. Udiveně se zvednu z pohovky a jdu za ním. EJ jde samozřejmě se mnou.

Pokoušeli jsme se učit na test, ale jaksi jsme skončili u vyměny ústních tekutin.

"Co zas? Já jsem v tom nevinně," začnu se hned bránit, jen co vejdu do kuchyně. Kirk se na mě zamračí a zamává na mě nějakým cárem papíru. Udiveně k němu dojdu a převezmu ho.

"Výhružka? To tě znervózňuje?"

"To není jen tak nějaká výhružka. Podívej se jak je to napsané. Písmena jsou povystřihovaná z různých článků a je tam zmíněná pomsta a tvá smrt. To se mi ani trochu nelíbí. A to není první papír. Za poslední čtyři dny jsi jich už dostal tucet," tak tohle šokuje i mě.

"Tucet?" Někdo si dává pořádně záležet.

"A jak víš, že jsou určeny mně?" zeptám se prozíravě.

"No, tak promiň, ale já nemám žádné nepřátele. A v jednom bylo zmíněno, že ty ozdoby na tváři budou jedna po druhé pěkně povytrhávaná. To budou tvé piercingy. Já žádné nemám," vysvětlí. Z rukou mi je papír sebrán, zatímco se bavím s Kirkem.

Otočím se až na zalapání po dechu.

"Tony, ale to musíš nahlásit policii. To není normální. To je špatné. Co když ti někdo ublíží?" Podívá se na mě EJ ustaraně. Usměju se a pohladím ho. Jeho starost mě těší.

"Neboj se, jistě je to jen nějaký kanadský žertík. Prosím tě, kdo by to dělal a myslel to vážně? Někdo koukal asi na moc krimi filmů," ujišťuji ho. Ale nevím, jestli se mi to podařilo, protože se stále tváří tak divně.

"Nemysli na to. Běž raději do obýváku a začni se konečně učit. Však víš, že sem za půl hodiny dorazí André i s Elim, a pak zase budeme poslouchat, že učení nebereme moc vážně."

Trochu neochotně odejde. Nezapomenu mu ten dopis vzít. Otočím se na Kirka, až když jsou dveře do obýváku zavřené.

"Co si o tom myslíš? Je to opravdu tak vážné, nebo jen žert?" Nechci z komára dělat velblouda. Už tak mám toho dost. Plus ta nová mise, kterou mi neschvaluje.

"Já ti nevím, ale nelíbí se mi to. Ani trochu. Tony, měl bys zjistit, kdo v tom má prsty. Nemůžeme na sebe upozorňovat. Víš, co by to znamenalo a já se stěhovat nechci. Mám tu Noela a ty přátele. Konečně. Daří se nám," podívá se na mě ztrápeně. Povzdechnu si.

"Dej mi všechny ty dopisy, měl jsi mi o tom říct hned, jak přišel první. Možná něco zjistím. Ve škole máme jednoho, který... však víš. Je to homofobik a dal jsem mu menší lekci. Ale nemyslím si, že by ten jeho mozek byl na něco dobrý. Teď musím zpátky do obýváku." Prohrábnu si vlasy. To mi byl čert dlužen.

"Ještě něco, Tony," chytí mě za ruku dřív, než stihnu odejít z jeho dosahu. Podívám se na něj s otázkou v očích.

"Nezáhravej si s ohněm. Nestarám se, s kým spíš, nebo bůh ví, co děláš, ale nelíbí se mi, jak se Elliot na tebe dívá. Jako kdyby mezi vámi něco bylo. Něco víc než přátelství. Ne, že bych ti ho neschvaloval, ale ty máš EJe a on má Andrého," oznámí mi něco, co už vím. Vytrhnu se mu.

"Nemusíš mi to říkat. Myslíš, že to nevím? Sakra, dobře si to uvědomuji," zavrčím a naštvaně dlouhými kroky zamířím do obýváku. Zastavím se ve dveřích, když uvidím, jak se na pohovce dohaduje André s EJem. Asi přišli jen před pár minutami, protože si zrovna vytahují učebnice.

Ani nevím, kdy jsem toho kluka, co se vetřel Elliotovi do přízně, začal brát jako kamaráda. Strašně mě rozčiloval. Což dělá dosud. Ale nějakým svým způsobem jsem ho začal akceptovat. Nechci přijít ani o jednoho. Konečně mám přátele.

Zachytím Eliho pohled. Je to jen pár dní, co jsem v jeho očích začal vidět něco jiného. Něco, co mě trochu děsí, ale zároveň mi to v nitru těla rozlévá příjemný, teplý pocit.

Jako horké kakao o půlnoci.

"No, konečně jsi tady, prosím tě, to vážně nemůžete trochu svého času věnovat učení? To pako ani neví, na které straně je učivo, ze kterého píšeme," zavrčí na mě André. Povzdechnu si a přidám se k nim. EJ se tváří jako umučení Krista a Elliot se mu směje, zatímco André ho peskuje jako správná matka.

Trent

Nechápavě hledím na otce.

"Já jsem takovou sumu nevybíral a nepamatuji si, že bych za něco tolik platil." Dívám se na výpis z banky. Je to ze dne, co ​​jsem se tak opil, ale proč bych vyhazoval tolik peněz? A hlavně kde? Je to jen výběr. Není tam psáno, zač byly utraceny. Kdybych neměl takové okno.

"Synu, chováš se nezodpovědně. Až začneš sám vydělávat peníze, tak si uvědomíš, jakou cenu mají. Nyní je rozhazuješ, jako kdyby to byly jen bezcenné papíry. Ale to se pleteš. Ode dneška budeš dostávat jen kapesné, které ti já určím. A odevzdáš mi všechny tvé kreditky a šekovou knížku. Jsi rozmazlený. To se musí změnit," šokuje mě otec.

"Co ta změna? Nevadilo ti, jak rozhazuju," začnu protestovat.

"Tvá matka mě dnes ráno potěšila novinou. Budeš mít sourozence," řekne mi nadšeně. On se možná těší, ale pro mě je to jako rána bičem.

"To nemyslíte vážně?! To si nemůžeš dávat pozor?!" PLESK!

Na obličeji mi přistane facka. Šokovaně se dívám na stěnu, na kterou jsem se otočil. Pomalu se podívám na otce. Líce mě pálí jako nikdy.

"Dávej si pozor na řeči. Takto jsem tě nevychoval. S tvojí matkou se těšíme. Vždy jsme chtěli ještě jedno dítě, ale osud nám ho nedopřál, až teď. Proto nechci, abys matku svými pubertálními řečmi stresoval. To bych ti nikdy neodpustil. Teď jdi nahoru a přichystej se. Nezapomeň se tvářit šťastně, až ti to matka oznámí," varuje mě. Nezapomene nastavit ruku, abych mu dal ty kreditky a šeky. S těžkým srdcem mu je dám, a pak se rozejdu do pokoje, kde si lehnu do postele a rozpláču se.

Nenávidím je.
Všechny.
Ničí mi život!

Nairi

Dnes je ten zbohatlík obzvlášť odporný.

Povzdechnu si.

To se od minula ničemu nepřiučil?

Dnes s ním mám jen zkušební závod, ale i tak bych ho nejraději shodil pod kola některých aut.

"Sakra, mlč už. Kdo to má poslouchat, proboha? Já mám trpělivost za deset lidí, ale co ty děláš, už není ani možné. Viděl ses v zrcadle? Myslíš, že s takovou prohnilou osobností, jakou máš ty, si někoho najdeš? Řeknu ti krutou realitu. Nikdo o tebe ani nezakopne a víš proč? Protože jsi nafoukaný, snobský kretén. Když ti někdo vleze do postele, tak jen pro tvoje peníze. Oh, promiň, pro peníze tvého papínka," vybuchnu. Každé moje slovo je doprovázeno sarkastickým úšklebkem, který umím dokonale.

"Co je tobě do toho? Jsi jen obyčejný buzerant, který se nechá píchat do zadku. Co ty můžeš vědět?" strčí do mě. Neudržím se a jednu mu vlepím. Jsem šokován sám sebou. Ještě nikdy jsem nad sebou tak neztratil kontrolu. Dívam se na něj. Otočí se ke mně tváří. Ze rtu mu kape krev, jak si jej prokousl. Ale co mě zaujme, jsou jeho oči. Naplňují se slzami, a pak pomalu stékají dolů po tvářích. Teď jsem totálně v šoku. Neuhodil jsem ho tak silně, aby to vyvolalo pláč. Myslel jsem si, že vydrží víc. Najednou se otočí a utíká ode mě pryč.

"Tak a co teď?" prohrábnu si vlasy. Vytáhnu cigaretu a zapálím si. Teprve potom za ním jdu.

Stačí, když se zeptám pár lidí, a hned ho najdu. Dřepí v garáži jako ztracené dítě. Dřepnu si vedle něj a klidně kouřím.

"Proč jsi za mnou šel?"

"Sám nevím, lezeš mi na nervy. Nechápu, proč s tebou ztrácím čas," odpovím pravdivě.

"Tak vidíš. Nestojím ani za tvůj pohled," rozvzlyká se. Povzdechnu si. Zdvihnu ruku a rozcuchám mu vlasy, aniž bych se na něj podíval.

"Přestaň fňukat jako slečinka. Dobíram si tě už dlouho, neříkej mi, že jedna facka by tě rozplakala," uchechtnu se.

"To ne. Jen je toho na mě moc," řekne tišším hlasem.

"Tak mi o tom řekni. Možná se ti uleví," navrhnu a při tom sleduji kolo auta opřené o stěnu naproti mně.

"Proč bys mě poslouchal?"

"Protože jednou za čas to každý potřebuje. A já jsem dobrý posluchač," pokrčím rameny.

Chvíli oba mlčíme. Já dokouřím svou cigaretu a uhasím ji na zemi. Už si začnu myslet, že z něj nic nevypadne, když spustí. Jsem ticho a poslouchám strasti a slasti jeho bohatého studentského života puberťáka.

Ani nevím, kolik času uběhlo, když otevřel ústa. Ale upřímně řečeno, když skončil, mé nohy zdřevěněly. Rozvalím se na zemi a podívám se na něj.

"Mít tvoje problémy a plat prezidenta, tak si žiju jako král," řeknu docela vážně, ale přidal jsem tam trochu žertovného tónu. Propálí mě vražedným pohledem.

"Proč jsem doufal, že mě pochopíš?" protočí oči.

"Jsi blb? Sám si to děláš těžké. Ve škole jsi ztratil přátele, protože ses choval jako povýšené děcko, které nedohlédne dál než k peněžence. Začni se chovat normálně a hned budeš mít kamaráda na každém prstě. Homosexualita není tak hrozná, jak si myslíš. To jen tvoje hlavička neumí pochopit, že kromě tebe existují i jiní lidé. Buď je ignoruj, ​​nebo přijmi. To je už jen na tobě. Přestaň je urážet a vyhrožovat jim. A rodiče? Však je úžasné, že budou mít přírůstek. Přej jim to. Ty se osamostatníš a postavíš na vlastní nohy. Už je na čase. Jen se musíš přestat chovat jako rozmazlené děcko, které křičí a dupe nohama, když nedostane, co ​​chce," postavím se a opráším si zadek od prachu. Podám mu ruku.

"Pojď, uděláme si okružní jízdu s mým miláčkem," přivřu jedno oko a usměju se. Jeho tvář protne rozzářený úsměv a hmátne po mé ruce.

"Asi mi nedovolíš řídit," zeptá se mě po cestě.

"Uhodl jsi, nedovolím. Ještě ti teče mléko po bradě," rozesměju se.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 15. listopadu 2012 v 11:56 | Reagovat

pěkně mu to řekl snad si z toho něco vezme, jen Eli a Tony mi dělají starosti, co je někde spolu zamknout aby kním nikdo jiný nemohl :-D

2 Tamias Tamias | E-mail | 15. listopadu 2012 v 14:51 | Reagovat

Konečke kapitola ahned se dvěma mími oblíbenci, jsem zvědavá jak to bude dál.

3 Alone Alone | Web | 15. listopadu 2012 v 18:50 | Reagovat

:D :D
docela se bojim, co bude dál :-D
ale na pár trent a nairy se fakt těším :-)
budu se těši na pokračování a tonimu a eliotovi držím palce, ať to nějak přejdou a hlavně přežijou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama