VNN V.

3. listopadu 2012 v 0:48 | kana |  Vinen nebo nevinen?
Další díl. gomen, že tak po delší době. ALe tady jsem ráda že vůbec vím jak dál :-D


Stříbrnovlasý dozorce si chvíli prohlíží mladíkova záda potřísněna krví a znetvořená dlouhými rýhami od biče. "Neměl lhát" pokrčí rameny, zbraň z kůže odhodí. Přece si nebude ruce špinit tou krví, která lehce ulpěla na kůži.
Přejde k němu, odváže ho od sloupu. Přece si nebude přeřezávat lano. Tahle instituce není zas tak bohatá, aby měli tucet lan. Ignoruje zadunění, když tělo dopadlo na zem. V klidu lano smotá a zas ho uklidí na své místo.
Pak teprve dojde k bezvládnému trestanci. Skloní se k němu a pořádně si ho prohlédne. Nevypadá zas tak ošklivě. Možná by mu mohl navrhnout jinou možnost jeho trestu. Který se odpyká tak jako tak. Jde jen o to, jestli příjemnějším nebo bolestivým způsobem.
Nakonec ho ale jen zvedne, přehodí si ho přes rameno a rozejde se s ním zpátky do jeho cely. Světla jsou ztlumená, takže není tma ale ani nesvítí, jako za dne, ale i tak dobře vidí. Zaloví v kapse, než najde klíče, kterými odemkne.
Přejde k posteli, na kterou hnědovláska položí. Tentokrát o stupínek jemněji. Přesto nebylo poznat, jestli je hrubý nebo jemný. Nebo se chová jako obvykle.
Viktor zaslechl vrznutí dveří a následní žuchnutí něčeho tvrdšího na matraci. Zůstal ale zticha. Slyšel kroky a dech někoho, kdo Axel rozhodně nebyl. Chtěl počkat, až osoba, nejspíš dozorce, protože nikdo kromě nich, nemá od jejich cel klíče, odejde. Tenhle dozorce ho ale překvapil. A že tady ho nic jen tak nepřekvapí.
"Viktore, postarej se o něj. Na stole máš vodu a hadr" poví dozorce jako by nic a zase odejde. Nevšímá si naprosto vyjeveného fialového pohledu. Ani zelenovláskovo úžasem pootevřených úst.
Stříbrnovlásek za sebou zase zamkne a odejde dál chodbou.
Viktor, když se kroky začnou vzdalovat, rychle vstane a přejde k vedlejší posteli. Jak si myslel. Axel ležel na posteli na břiše. Na jeho zádech byli vidět jasné krvavé šrámy. Ale nikde neviděl jeho košili. Že by se jí zbavil ten muž? Raději nad tím dlouho nepřemýšlí, skočí pro malou mističku s vodou a hadřík. Pak jím začne omývat poškozenou pokožku. Snaží se být opatrný. Jasně slyší, jak jeho spolubydlící pokaždé slabě sykne nebo bolestně vzdychne. Stále je v bezvědomí, ale to neznamená, že nic necítí. Sám tohle pocítil na vlastní kůži. Tedy předtím, než si zvolil druhou možnost. Bral ji téměř okamžitě. Všechno bylo lepší, než tohle. No, ze začátku si to nemyslel.
Na chvíli zavzpomíná na své začátky tady. Šílel z té bolesti při bičování. Když mu dali na výběr, okamžitě skočil po druhé možnosti. Ani tenkrát nenechal toho chlapa domluvit. Později poznal, jakou chybu udělal. Ale mohl si za ni sám. Litoval jí. Hrozně dlouho. Ale jizvy na zádech mu připomněli, že všechno je lepší, než bičování. A tedy i to, k čemu se upsal. Teď ho tady každý den vyzvedává jeden z dozorců. Jmenuje se Marek. To jméno zjistil vlastně pár dní od začátku jeho nového ´trestání´.
Teď už se mu to nezdá, tak hrozné. Přesto je to někdy…nepříjemné. Ale ne tak často. Teď ale nemá čas na vzpomínání. Musí Axelovi pomoc. Což taky hned udělá. Očistí mu rány a přikryje ho do půl pasu. Rád by mu dal svoji košili, ale chce, aby rány mohli dýchat, aby se nedusily pod látkou.
Jakmile uklidí misku s hadříkem, zaslechne pravidelné oddechování. Axelovo bezvědomí se přeměnilo na spánek.
Viktor si oddychl a sám zalezl do své postele. Trvalo ale dlouho, než dokázal klidně usnout.
"Lioneli, jsi nějak mimo" začne si při příchodu do místnosti stříbrovláska jiný dozorce dobírat.
"Sklapni, Alfe" střelí pohledem po blonďákovi, který se ozval. Z jiné části místnosti se ozve smích. Lionel se i přes svůj vlastní vnitřní protest rozejde právě do té části a složí se do křesla vedle pohovky, kde sedí hnědovlasý muž. Právě ten, který se zasmál.
"Alf má pravdu. Vypadáš nějak přešle" usměje se hnědovlásek. Je pohodlně rozvalený na pohovce, a jednu nohu má přehozenou přes druhou.
"Marku, ještě slovo a tady jsi skončil" zavrčí naštvaně. Jasně že je přešlý. Právě trestal docela fešnýho kluka. Jenže je drzí jak něco a neumí poslouchat. Navíc on je jeden z mála, kteří ještě nemají buď svého partnera, nebo svého trestance. Jenže to hodlá změnit.
Ten kluk se mu líbí. To nepopírá. A jeho drzost a neposlušnost se dá nějak zkrotit. Navíc je docela roztomilý, když se vzteká a snaží se bránit, proti něčemu, co nemůže přemoci.
"Co jsi dneska vlastně dělal, celý dopoledne až slabý podvečer jsme tě nikdo neviděl, a pak se najednou objevíš z čista jasna" pozvedne Marek obočí. Nechápe Lionela. Je to zvláštní člověk.
Stříbrovlásek si povzdechne a protře obličej. "Dneska jsem vyslýchal nového vězně" vydechne, mohlo by se zdát, skoro až unaveně. Stiskne si kořen nosu, když zacítí Markův pohled a jeho známé gesto. Povytažené obočí. To dělal vždycky, když ho něco udivovalo.
"Ty víš, co je klasický trest. Ten kluk je zvláštní. Stále si stojí na svém, že nic neudělal. Ale tak nějak…jinak. Ne jako ostatní zločinci" povzdychne si. Možná, že na toho kluka až moc myslí. Ale pokud mu chce podat návrh, bude doufat, že ho přijme. Protože jestli odmítne, vyřídí se to s ním. Lionela Masoxe nikdo neodmítá. A Axel s tím rozhodně nezačne. Tím si je jist.
"Lionele, ty mu chceš dát druhou možnost? Tak rychle? Tohle jsi ještě u nikoho neudělal" udiveně hvízdne. Je to divné a zvláštní. Tohle u něho ještě nezažil. A to je co říct, protože ho zná už dlouho a jsou prakticky nejlepší přátelé. No v rámci mezí. Lionel je totiž někdy kus zamrzlého kamene.
"Řekl jsem, sklapni, Marku" zabije ho pohledem. Ale jak jistě víme, pohled zabíjet nemůže.
Markovi cuknou koutka, ale zvedne dlaně v obranu a už raději mlčí. Ale i to mu vydrží dvě minuty, než začne zase mluvit. Tentokrát naštěstí o něčem jiném. I tak Lionelovi šla hlava kolem.
"Hele víš co? Dojdi si pro toho svého, moc mluvíš" oboří se na Marka Lionel. Marek je až moc výřečný a energický. Na jeho vkus. Ale ten jeho ho dokáže docela vyčerpat, což je dobře. Je aspoň chvíli zticha. Teda pokud nemluví o něm. I tak je na zabití.
"Jdu spát" mávne rukou a vstane. Nevšimne si jeho nádechu na odpověď. Nebo spíš si nechce všímat. Raději odejde. Všechno je lepší, než poslouchat jeho.
Ve svém pokoji se zavře a raději zamkne. Nechce být nikým rušen. Zvláště ne tím užvaněným mamlasem, co si říká kamarád. Svlékne se, oblečení úhledně složí na židli a jde do koupelny. Po rychlé sprše zalehne do čerstvé nadýchané postele.
Jejich ubytování je snad tisíckrát lepší, než ubytování jejich vězňů. Je utahaný. Jejich práce není náročná fyzicky, jen někdy. Ale jejich psychika může dost trpět. Ale on už je víc než odolný. Přesto ho takové dny dokážou vyčerpat. Lionel usne téměř ve stejnou chvíli, když se jeho hlava dotkne polštáře.
Marek ještě chvíli stráví ve společenské místnosti, než vstane a taky odejde. Jeho kroky se rozléhají celou chodbou jako ozvěna. Odemkne celu a vejde. Přejde k posteli zelenovlasého chlapce a zatřese jeho ramenem. "Viktore, pojď se mnou" vzbudí ho. Ví, že je pozdě na den. A příliš brzo na jejich obvyklé schůze. Proto ho budí jemněji, než obvykle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 3. listopadu 2012 v 14:09 | Reagovat

no som zvedavá čo tá druhá možnosť je, aj keď ma napadajú nejaké tie varianty...teším sa na ďalší dielik :-D

2 katka katka | 3. listopadu 2012 v 16:18 | Reagovat

díky že si prídala dílek ta povídka mě zaujala moc bych si přála aby mu Lionel uvěřil protože to vypadá že ho zaujal ;-)

3 Widlicka Widlicka | 2. prosince 2012 v 1:08 | Reagovat

Waaauu to bylo pokračování,
Lionelovi to ale moc líto nebylo, když ho trestal ;-)
určitě chtěl, aby věděl, co ho čeká, když ho odmítne ;-P

4 CharlesNop CharlesNop | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 17:06 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>More info...</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama