VNN VI.

11. listopadu 2012 v 13:57 | kana |  Vinen nebo nevinen?
přeji pěkné čtení a upozorńuji, 18+ ;-)



Viktor se s trhnutím a polekaným výrazem posadí. "O-omlouvám se" zamrká a rychle vyleze z postele. Že by zaspal? To se mu nestává. Ale po tom, co se staral o Axela…ne, ani tak by nezaspal. "Omlouvám se, neuvědomil jsem si, že je tak pozdě" zakoktá. Vlastně neví kolik je. Ale vždycky, když pro něj dojde, je čas na odpykávání trestu.
Znepokojil ho Markův úsměv. Tedy líbil se mu a on se vlastně usmíval vždycky, tedy skoro vždycky, ale teď to vážně nechápal.
"Nepanikař, jsou teprve dvě ráno" uklidní ho. Viktor vypadá vážně roztomile, když zmatkuje a snaží se omlouvat za něco, za co vlastně nemůže.
Zelenovlásek nechápavě zamrká. Pokud jsou dvě ráno tak proč tu je? Ještě přece nenastal jeho čas. Ovšem leda že…jo to bude ono.
"Mám jít k vám, nebo…chcete tady" nejistě se podívá na postel, kde leží Axel. I on si tímhle prošel, ale teď se má mnohem lépe. Aspoň on to tak vidí.
Marek následuje jeho pohled a pochopí. I když tady trest ještě nevykonávali. No někdy to určitě napraví. "Půjdeme ke mně" poví a vyrazí k východu. Viktor nepřemýšlí a takřka ihned ho následuje. Ví, co ho čeká a je na to připravený. No možná víc než to. Možná se i těší? Ne? Ne! Je jen připravený.
Marek ho nechal projít a zamknul mříže. Pak se znova rozešel a Viktor ho opět následoval. Šli již známou chodbou, která Viktory, a vlastně všechny vězně, vždycky děsila a většinou stále děsí. On ale místo strachu a děsu cítil podivný pocit, který nedokázal popsat. Snad směs naplnění, očekávání, jistá forma potěšení, ale i příměs nejistoty s kapkou svazující úzkosti.
Ovšem když hnědovlasý dozorce sáhl na kliku stříbrných dveří a otevřel je, věděl, že už není cesty zpět. A on se nechtěl vrátit. Už ne.
Marek ustoupil na stranu a nechal chlapce, aby do jeho bytu vstoupil jako první. Uznalým pohledem přejde Viktorovo tělo. Je štíhlý, ale ne vychrtlý. Není ani žádný kulturista, přesto se na jeho těle i pod oblečením, které má, rýsuje nějaký ten sval. A teprve když se svlékne, je na co se dívat.
Jen co hnědovlásek zavře dveře, otočí se k němu Viktor zády a začne si svlékat plátěnou košili. Pomalu, protože ví, že jeho dozorce se rád kouká. Ale tentokrát se Marek jenom koukat nechtěl. Přistoupil ze zadu k němu a pažemi ho objal kolem pasu a přitiskl své vypracované mužné tělo na to ještě chlapecké.
"Jsi pomalý" zamručí nespokojeně u Viktorova ucha a lehce jej kousne. "O-omlouvám se" hlesne se špatně potlačovaným vzdychnutím. Marek se spokojeně usmál, a zatímco se Viktor snažil co nejrychleji zbavit košile, pustil se do stahování těch nehezkých kousavých a hrubých kalhot. Moc dobře věděl, že vězňové nedostávají ke svému úboru mnoho spodního prádla. Vlastně žádné. A to se mu líbilo. Dneska si neměl chuť hrát ani se koukat. Dneska se hodlá víc jak aktivně zapojit. Nevěděl proč, ale Viktorovi věřil už od první chvíle, že je nevinný. On totiž i tak vypadal.
Téměř okamžitě mu navrhl druhou možnost. Buď mohl být každý den poután ke sloupu a bičován, nebo každý den uléhat do jeho postele jako jeho milenec. I dozorci potřebují rozptýlení. A proč si kupovat děvky, když v práci mají tolik potenciálních milenců? Jen škoda, že tu mají jen pár žen, ale nikdy si nestěžovali. Spíš by řekl, že sem nabírají hlavně muže, kteří jsou na stejné pohlaví. Stejně jako on nebo Adrian či Michael. Jenom u Lionela si nikdy nikdo nebyl jistý, na co je.
Byl naštvaný, když ho Viktor odmítl. Sice ho bolelo, když musel několikrát švihnout bičem a udeřit ho. Poslouchat jeho křik. Možná byl hrubější, než měl, ale chtěl, aby se připlazil na kolenou. Aby prosil, že se chce stát jeho milencem. Aby žadonil. Jenže Viktor odolával. Odolával až do dne, kdy ho napadli nějací starší vězni ve sprchách a pokusili se ho znásilnit. Marek měl naštěstí službu na hlídce a tak to včas zastavil. Všechny vyhodil, a když tam zůstal s Viktorem sám, byl překvapen. Zelenovlásek klečel na kolenou, opíral se dlaněmi o studené a mokré kachličky. "Prosím" zvedl k němu obličej. Měl roztržený ret, z kterého stékala krev, a z očí mu kanuly slzy. Tento výjev Marka šokoval. Pocítil náhlou chuť potrestat každého, kdo se jeho Viktora takhle nečistě dotkl. "Prosím" zaprosil Viktor znova a sednul si na paty. Na sobě neměl nic. Jen voda ho objímala, ale nic nezakryla. "Prosím, vezměte si mě. Chci přistoupit na druhou možnost." Prosil. Žadonil. Věděl, že pokud je vězeň milenec nějakého dozorce, ostatní vězni ani dozorci na něj nesměli vztáhnout ruku. Ani podívat se na něj jinak, než na vězně. Přísně se to trestalo. Viktor věděl, že pokud bude spát s Markem, bude chráněný.
Marek věděl, proč přistoupil na dohodu. A bylo mu to jedno. Konečně mohl být jen jeho. Je jedno, za jakého důvodu. Hlavně že byl jen jeho. Věřil, že po čase změní názor. Že se možná na něj přestane dívat jako na dozorce. A taky že ano. Ale to už Marek nevěděl. Viktor uměl dobře skrývat své pravé city. Vnímání okolních lidí.
Ale teď tu před ním stál, jak ho bůh stvořil. Paže obtočil kolem Markova krku a nechal se líbat. Musel uznat, že Marek líbal jako nikdo. Ne že by se už s někým líbal, ale tohle bylo prostě dokonalé. Cítil horké dlaně na svých bocích. Couval, dokud nenarazil na ledový kovový rám postele a nespadl na měkkou matraci. Marek samozřejmě spad hned na něho. Ani jednou jeho rty neopustil. Jednou rukou ho stále držel za zadeček a druhu přejížděl po liniích toho mladého a poddajného těla.
Viktor se snažil nebýt hlučný, ale Markovy doteky ho přiváděli k šílenství. Motala se mu z nich hlava. Celé jeho tělo hořelo toužebným ohněm.
Slastně zasténal, když se ústy sklouzl přes čelist na krk. Když ho jemně kousnul do ramene a neznatelný otisk zubů olízl špičkou jazyka. Když klouzal ještě níž. Myslel, že se zblázní, když si začal pohrávat s jeho bradavkami. Hořel. Vzpínal se k němu. Chtěl víc. Žádal ho o víc.
Vykřikl, prohnul se v zádech a zavrátil hlavu do zadu, když se v jeho klíně z čista jasna objevila velká mužná dlaň. Sevřela ho tak silně, že začal lapat po dechu.
Sténal jak lehká děva, když dráždil vstup do jeho těla. Chtěl ho. Hrozně moc ho chtěl.
Křičel přesně tak, jak si Marek přál. Dával mu najevo, jak moc se mu to s ním líbí. Jak úžasný je milenec.
Křiky, steny, vzdechy, prosby, to všechno se stupňovalo s každým okamžikem.
Milovali se mnohokrát a nevypadalo to, že by měl i tak Marek dost, ale myslel na Viktora. Ten sotva lapal po dechu.
Pevně ho stiskl ve své náruči. Zpocená těla se k sově tiskla tak naléhavě, jako by se jeden chtěl vtisknout do druhého a naopak. V tuhle chvíli si ani jeden neuvědomoval, že jeden je vězeň, trestanec, a druhý dozorce, hlídač. Teď to byli jen pouho pouhý milenci.
"Pane, musím jít, brzo začne hlídka" promluví po delší době Viktor. Podle hodin je za pět minut šest. A přesně v šest je budíček a hlídači je kontrolují. Ale Marek nevypadal, že by ho pustil, nebo že by ho to zajímalo.
"Dneska se nevrátíš na pokoj a zůstaneš tu" poví klidně a vstane. Viktor se nechápavě posadí. Nevnímá bolest celého těla a především zadních partií.
"U-udělal jsem něco špatně?"zeptá se zmateně. Většinou si ho na pokoji nechával, když udělal chybu nebo se mu to zrovna moc nelíbilo. Nebo měl špatnou náladu. Ale to se moc často nestávalo.
"Ne, ale já ještě neskončil" ujistí ho Marek a obleče se "Přijdu za dvacet minut" poví jen a odejde. Ví, že Viktor by neodešel. Ani by mu nic nevzal nebo zničil. To by neudělal. Přesto ale byt zamkne a dá na něj kód, a teprve pak odejde. Teď se do pokoje ani z pokoje nikdo nedostane. Navíc ten kód mu zjistí, co se v pokoji dělo. Co zmizelo nebo co se zničilo.
S klidem odejde do hlavního sálu, kde si jako každý jiný dozorce vezme tác se snídaní a sedne si k Lionelovi. Který se jako vždy tváří jako kaktus.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 11. listopadu 2012 v 16:54 | Reagovat

no téééda, takže niekto mal dosť peknú noc  a ešte má energiu na pokračovanie...pekne pekne :D :-D

2 katka katka | 12. listopadu 2012 v 19:53 | Reagovat

bože musím přiznat , že začínám mit ráda i Marka protože snad mu na Viktorovi záleží skvělý díl :-D

3 Widlicka Widlicka | 2. prosince 2012 v 1:10 | Reagovat

Kawaaaaiiiii :-P
už se těším na pokračování s Lionelem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama