Díl 21.: Chrabrý rytíř

16. prosince 2012 v 8:35 | keishatko |  Tichý výstřel
Mrzí ma, že som dlhšie nedala dielik Výstrelu, ale nastali u mňa menšie komplikácie a mne odišla múza. Našťastie sa vrátila a ja som tu s novým dielom. Tak si ho užite a nezabudnite nechať nejaké komentíky!


Chrabrý rytíř



Beta: Luczaida




Elliot

Utíkám bezhlavě, ani nevím kam. Že já jsem si nedával pozor, kam jdu. Teď budu rád, když se nezraněný dostanu domů. Ukryji se za kontejner a roztřeseně vytáhnu mobil. Musím zavolat Tonymu. On mě zachrání.

Z nějakého důvodu mi mozek nedá signál, že Tony není můj přítel a že bych měl zavolat Andrému, který by za mě i život dal.
Vždy, když mám problémy, volám nejdřív Tonyho. Na něj se mohu spolehnout, že mi to zvedne, či odpoví na zprávu.

Máma mě poslala do obchodu a trochu jsem se zamyslel, když jsem se vracel zpět. Samozřejmě jsem špatně odbočil a srazil jsem se s Trentovou partou. On sám s nimi nebyl, ale to jim nevadilo.
Věděl jsem hned, že je zle, když mi nechtěli uhnout a začali se smát, jako kdyby slyšeli nějaký dobrý vtip.
Než mě stihli obestoupit, tak jsem jim utekl a teď mě honí jako nějakou lovnou zvěř.
Slzy mi tečou po tváři. Mám hrozný strach.

"Buzničko, kde jsi?" ozve se kousek ode mne. Přitáhnu si k sobě kolena a snažím se nevydat ani hlásku.
"Nemusíš se bát, my ti neublížíme. Alespoň ne moc," rozesmějí se.

Unikne mi vzlyk, tak si dám ruku na ústa, abych to ztlumil.

"Slyšel jsi to? Je tu někde. Sakra, je tak malý, že ho nejde vidět," zanadává jeden z nich.
"Divíš se? Viděl jsi už vysokého a svalnatého buzeranta? Já tedy ne," rozesměje se další.
"Říkáš to tak, jako kdybys je uměl rozeznat."
Další salva smíchu.

Zdvihnu pohled, když uslyším kroky, které se blíží. Srdce mám až v krku, když se dívám přímo do Trentových tmavých očí plných překvapení.

"Hej, kámo, kde se tady bereš?" ozve se jeden z jeho kumpánů a podlízačů. Ještě chvíli se dívá na mě, a pak se odvrátí.
Jsem mrtvý. Už ví, kde jsem a řekne jim to. Teď si mě pěkně podají. Z tohoto se nevylížu.
Uvědomím si, že v rukou stále tisknu mobil.
Rychle ho odemknu a roztřesenými prsty napíšu Tonymu krátkou zprávu. Doufám, že přijde, aby je zastavil v mém vraždění, které se blíží.

Trent

"Nechápu, jak jsem se stal tvým poslíčkem," zavrčím na Nairiho. Ten se uchitne a pocuchá mi vlasy.

Znovu. Nějak si to oblíbil. Jako kdybych byl jeho mazlíček či co. A to jsem si dal takovou námahu, aby ty vlasy nějak vypadaly.
"No tak, štěně. Chceš přece se mnou na zkušební jízdu, tak buď hodný a běž mi koupit cigarety a zmrzlinu. Mám na ni chuť. Jahodovou," dodá a hodí po mně prachy.
"Nenávidím tě," zavrčím a obléknu si bundu.
"I já tě miluju a už běž. Jedna noha tam a druhá zpět."

Povzdechnu si a vyrazím do té zimy. Trávím s ním víc času.

Tak nějak jsem přehodnotil své chování a omluvil jsem se otci. Pak jsem nadšeně matce řekl, že se těším na mladšího sourozence. Rozplakala se a řekla mi, že budu jistě nejlepší starší bratr na světě. Otec ten pláč připisoval těhotenským hormonům. Ale vidím na něm, jak se těší.

Zatímco jsem se zapomněl v mých myšlenkách, tak mě moje nohy zavedly do obchůdku. Koupil jsem, co jsem měl a k tomu jednu zmrzlinu navíc. Pro mě. Nebudu se přece dívat na něj, jak se cpe a já nic nemám. Nechápu, jak to dělá. Jí jako nezavřený. Sní všechno a udrží si stále svou úžasnou postavu.

Sakra, i já bych chtěl vypadat jako on.
Sice si nemůžu stěžovat. Jsem vysoký, svaly mám z fotbalu a posilovny, ale nevyzařuje ze mě takový sexappeal jako z Nairiho. Stihl jsem si všimnout, že má dost fanynek. Nedivil bych se, kdyby každá z nich alespoň jednou neokusila jeho svaly pod svými dlaněmi v jeho posteli.

V myšlenkách mě přeruší hluk. Podívám se tím směrem, odkud jde a mé oči se setkají s vyděšenýma očima čepicového gaye. Elliot, tuším. Na jména jsem nikdy nebyl dobrý.
Hlavně na jména těch, které jsem šikanoval.

"Hej, kámo, kde se tady bereš?" ozve se nedaleko ode mě i od skrýše Elliota. Pochopím, jakmile zjistím, že jsou to členové fotbalového týmu.

"Coby, nakupuju, nevidíš?" zvednu tašku s nákupem. Přistoupím k nim, dále od kontejneru.
"Co vy tady? Nebo tu hledáte včerejšek?" dobírám si je.
"Nevěřil bys, ale srazili jsme se s buzničkou ze školy, tak jsme si chtěli trochu pohrát, ale mrška jedna se nám ukryl. Jistě tu někde je. Nechceš se pobavit s námi? V poslední době to ve škole není co bývalo," postěžuje si Brown, útočník.
"Dej pokoj. Mě tohle už nebaví a v podstatě jsem dospěl. A měli byste i vy. Mlátit buzeranty je to, co chcete dělat navždy? Já tedy ne," odfrknu si.
"Co ta náhlá změna? Snad nejsi jeden z nich?" obviní mě Grifton, obránce.
Vražedně se na něj podívám.
"Pozor na hubu, jinak bys na ni mohl upadnout," upozorním ho. Hned zvedne ruce na obranu.
"Sorry, to mi jen tak vyletělo. Nemyslel jsem to vážně," bere hned zpět svá slova.
"Použij mozek, pokud ho tam ještě máš," zavrtěl jsem hlavou.
"Musím se chovat dospěle. Za chvíli je tu maturita a otec mi chce přenechat firmu. Bude mít jiné starosti než ji vést," řeknu docela vážně. I když to není úplná pravda.
"Jaké starosti by mohl mít tvůj fotřík?"
"Starat se o mého mladšího sourozence," zazubím se.
"Vždyť žádného nemáš," namítají.
"Kdybyste mi to neřekli, tak ani nevím. Budu mít. Mamka je těhotná," pochlubím se. Hned mě začnou poplácávat po rameni a gratulovat.
"Ale modli se, aby to nebyla ségra, kámo. Ségry jsou fakt hnusné mrchy," poznamená Burt, taky útočník.
Rozesměju se a vedu je do jednoho baru. Strčím jim prachy do rukou.
"Víte co? Já musím pryč, ale vy to za mě zapijte. Pak to spolu doženeme."

Samozřejmě neprotestují a hned jdou nasávat. To dá Elliotovi čas na útěk. Dal jsem jim dost peněz. Víc se o ně ani o něj nestarám a jdu zpět k Nairimu.
Jen doufám, že ta zmrzlina se nerozpustila.

Elliot

Nemůžu, možná ani nechci tomu uvěřit. Trent, ten, co mě ve škole nejvíc trápil. Kvůli němu jsem měl noční můry a bál se chodit do školy. Ten mě neprozradil a ještě je odlákal, abych mohl utéct. Alespoň mi to tak připadá.

Jsem v šoku. Slzy mi už přestaly téct, ale stále se třesu. Možná je to trik jak mě vylákat ven, a pak si mě podat.
Ale proč by to dělal? Věděl, kde se ukrývám.
Z mých roztržitých myšlenek mě vyruší zvuk motorky. Nedaleko zastaví.
Měl bych vylézt a zdrhnout, dokud se dá. Po cestě možná potkám Tonyho, pokud mě šel zachránit.

"... iote, Elliote! Ozvi se. Jsi tady? Sakra," uslyším známý hlas. Srdce se mi rozbuší a znovu se rozpláču.
"Tony," vzlyknu a po čtyřech vylezu.
"Tady jsem," rozhlížím se, ale nikde ho nevidím.
"Eli," vykřikne a doběhne ke mně. Ani se nenaděju a jsem v jeho hřejivém náručí.
"Ublížili ti? Jsi zraněný? Já je zabiju," zavrčí. Usměju se.
"Ne, jsem v pořádku. Ukryl jsem se a nenašli mě," podívám se na něj. Dívá se na mě tak starostlivě. Vidím na něm, že měl strach. O mě.
Bez varování mi vtiskne dost vášnivý, ale naléhavý polibek.

"Už mě takhle neděs. Překročil jsem kvůli tobě povolenou rychlost. Pojď, půjdeme pryč," pomůže mi vstát a dovede mě k zaparkované motorce. Nechápavě se na Tonyho podívám.
"To byl nejrychlejší způsob jak se sem dostat," trhne ramenem. Vezme mi můj malý nákup a odněkud vyčaruje přilbu, kterou mi nasadí. Posadí mě a ještě mi upraví nohy. Přinutí mě je položit na nějaké stupínky. Asi aby mi jen tak nevisely.
Sám si nasadí přilbu.
Musím připustit, že vypadá dost dobře. Nevěděl jsem, že má motorku a že na ní umí dokonce jezdit. Ale měl bych si zvyknout, že mě Tony dost často překvapuje.
Sedne si přede mě.
"Chyť mě kolem pasu a drž se pevně," zakřičí a nastartuje. Hned se ho chytím a držím se jako klíště. V žaludku se mi udělá kotrmelec, když se pohneme.

Vždy, když jsem šel ze školy a viděl, jak spolužačka nasedla za svého přítele na motorce, přál jsem si, abych si to i já mohl vyzkoušet.
A teď sedím na motorce. Se svým milencem a jsem šťastný.
I když bych neměl být. Kvůli Andrému a EJovi. Ale v této chvíli rychlost motorky a okolí, které sviští jako kdyby ani nebylo, mě nutí se usmívat.

Tisknu se k teplým zádům Tonyho a přeji si, aby nebyl jen milenec, ale i přítel.

Trent

Dostanu pohlavek. Samozřejmě, že to zmrzlina nevydržela a roztála. Ne zcela, ale i to málo stačí. Nairi takovou nemá rád. Za tu chvíli, co jsem s ním strávil, jsem si zapamatoval některé maličkosti a tato patří mezi ně.

"Je jako puding. Kde ses toulal? Neříkej mi, že jsi narazil na nějakou slečinku, která potřebovala pomoc od chrabrého rytíře?" dobírá si mě Nairi. Strčí obě zmrzliny do mrazáku a rozbalí cigarety, aby si mohl zapálit.

Zamyslím se nad jeho větou, a pak se rozesměju.

"Víš, že si to docela trefil?"






 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana kana | Web | 16. prosince 2012 v 12:23 | Reagovat

:-D
:-D
to sedí, Eliot je taková slečinka co ho potřebuje :D
Tony jsi skvělej a Trente...šikula :-D Konečně se vzpamatoval
Snad bude brzo (co nejdříve) pokračování, jinak to nepřežiju jasné?
Snad ti ty komplikace brzo skončí a bude všechno brzy zase ok ;-)
snad se brzo ukážeš na Skypu ;-)

2 Lola Lola | 16. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

Tony je uzasnej, prece jenom proste co je cit vedet bude hlavne ksyz pujde o Eliho :))
Snad bude brzo dalsi dil :))

3 katka katka | 17. prosince 2012 v 10:59 | Reagovat

Trent si u mě hodně polepšil , Eliho miluji takže doufám že se jeho sny o Tonym  brzy vyplní jsem moc ráda za tuhle povídku :-)

4 Widlicka Widlicka | 10. ledna 2013 v 10:31 | Reagovat

Kawaaaaaaaai <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama