Díl 22.: První sníh

11. ledna 2013 v 9:15 | keishatko |  Tichý výstřel
Mrzí ma, že to tak trvalo. Ale konečne je tu pokračovanie Výstrelu. Venujem ho Baruš, lebo ma nakopla tým správnym smerom.




Beta: Luczaida


První sníh





Elliot

Přistoupím k oknu. Omotaný Tonyho přikrývkou, aby mi nebyla zima. Zezadu se ke mně natiskne Tony a políbí mě na spánek.

"Podívej, začalo sněžit. Trochu brzy na první sníh letošního roku," zamumlám ospale.
"Zima je na to dost, nahodíme termo oblečení a nebude problém," uchichtne se. Opřu se o něj.
"Takhle to dál nemůžeme dělat. Je to špatné," šeptnu. Jeho objetí zesílí.
"Tím myslíš přesně co? Eli, já tě do ničeho nenutím," řekne jemně.
"Však já vím, ale já nejprve musím vyřešit můj vztah s Andrem. Jeho odmítám a tobě se do postele tisknu jako nějaká ..." nedopovím. Je mi s ním dobře, ale není to správné.
"A ty máš ještě i EJe, to ti nevadí, že ho se mnou podvádíš?" otočím se v jeho náručí a podívám na něj. Jeho pohled směřuje ven z okna.
"Popravdě nevadí. Já a EJ máme dohodu. On miluje někoho jiného, ​​my jsme byli spolu jen proto, že jsme byli sami. Sex byl jen bonus," vysvětlí. Šokovaně se na něj dívám. On se na mě podívá a pohladí mě po tváři.
"On miluje Andrého." Tato pravda mě téměř srazí na kolena.
"A-ale vždyť ... Já to nechápu. Tak proč ho někam nepozval?" Říci, že jsem v mírném šoku, je asi slabé. Jsem otřesen.
"Ono je to komplikované. Proto se tě ptám, co máš v plánu. Protože když si Andrém nejsi jistý, měl bys ho nechat jít. Ať najde štěstí někde jinde. Možná u EJe," řekne jemně. Jeho oči mi nelžou, opravdu si myslí, že by s ním mohl být šťastný.
"A co potom my? Máme šanci?" zeptám se opatrně.
"Já nevím, Eli. Mít spolu sex a vztah jsou dvě rozdílné věci. Já nechci ztratit naše přátelství." Jeho slova mě zabolí. Co si mám o tom myslet? Že ke mně nic necítí?

Tony

Jak mu to mám říct a při tom neznít jako nějaký bastard? Sakra, věděl jsem, že to bude komplikované, když spolu začneme spát.

"Eli, mám tě rád, vážně mám. Ale ty chceš vztah, který je založen na lásce a věrnosti. Já ti nemůžu zaručit ani jedno. Já nevím, co je láska. Nikdy jsem to nevěděl. Tvoje přátelství mi vlilo něco nového do žil. Ale nazvat to láskou? Nechci tě ranit, ani ti lhát. Jen bych ti dal naději na něco, co by možná ani nebylo. Proto, když se rozejdeš s Andrém, udělej to kvůli sobě a němu. Ne kvůli něčemu, co nebude. Nezlob se pro to na mě," chytím ho za tvář. Jeho oči se naplňují slzami. Přesně tohle jsem nechtěl. Opřu se čelem o to jeho.

"Já to chápu, opravdu," šeptne. Slyším, jak se přemáhá, aby se mi tu nerozplakal na plno.
"Ale nemůžu zabránit b-bolesti, která se mi zarývá do těla." Stisknu zuby a obejmu ho co nejpevněji to jde.
"Mrzí mě to. Tak moc mě to mrzí, Eli, ale nelituji ani jednoho milování s tebou," podívám se na něj. Jeho tělo se otřásá pod náporem vzlyků. Přesuneme se k posteli, kde si lehneme a já ho držím, dokud pláče. Nevím, co víc bych mohl udělat, abych mu ulevil od bolesti, kterou jsem mu způsobil. Jemu jedinému jsem nechtěl ublížit. A právě teď jsem mu způsobil snad největší bolest, jaká existuje. Zlomil jsem mu srdce. Vím, že se do mě zamiloval. Kirk mě na to několikrát upozorňoval, ale já jsem byl hluchý k jeho varováním. Teď musím vymyslet, jak to napravit, aniž bych zničil naše přátelství.

Elliot

O pár hodin později sedím u sebe doma a dívám se na fotky v mobilu, kde jsem s Tonym a usmíváme se. Opravdu jsem si myslel, že bychom my dva mohli tvořit pár. Měl jsem to čekat. Nikdy ani slůvkem nezmínil, že by ke mně cítil něco kromě tělesné přitažlivosti. Povzdechnu si. Je čas napsat Andrému. Mohl bych mu i zavolat, ale momentálně nevím, jestli bych zvládl s ním mluvit. Hlas mám ještě nakřápnutý od pláče.

"Ahoj, mohl bys dnes večer přijít? Tak v sedm?"

Pošlu to Andrému. Nečekám dlouho a přijde mi odpověď.

"To víš, že ano, zlatíčko. Těším se na tebe. Posílám pusu :- *"

Pousměji se, když si zprávu přečtu. Odložím mobil a jdu do koupelny. Stále na sobě cítím Tonyho vůni a doteky. Musím se osprchovat a vymyslet, co říct Andrému. Jedno vím ale jistě. O mně, Tonym a o tom, co se stalo mezi námi, mu neřeknu. Jen by ho to ranilo. A to nechci.

André

Zazvoním u svého miláčka. Otevře mi jeho máma a pošle mě za ním do pokoje. Usměju se. Přinesl jsem mu růži. Rád bych s ním strávil hezký večer a možná i noc. Už si ani nepamatuji, kdy jsme se milovali a chybí mi to.

"Ahoj," vtisknu mu polibek. Má jakési smutné oči.
"To je pro tebe," podám mu růži. Zdráhavě ji vezme mezi prsty a přivoní si k ní.
"Děkuji, sedni si," požádá mě. Přikývnu a rozvalím se na posteli. Sleduji jak odloží růži a sedne si na židli na místo toho, aby si sedl ke mně. Úsměv mi povadne. Něco se děje. A nevím, jestli se mi to líbí.
"Elliote?" sednu si na turka a pozorně ho sleduji. Je nervózní. Žmoulá rukama cíp trička a uhýbá mi pohledem. Pak se nadechne a zadívá se mi do očí.
"Podívejme se na film," vyhrknu dřív, než něco řekne. Já nevím, jestli chci slyšet, co má právě na srdci. Bojím se toho. Raději od toho zbaběle uteču. Chvíli se na mě zaraženě dívá, ale pak přikývne.
"Dobře," šeptne. Usměju se. To mi dá čas rychle něco vymyslet. Jeho výraz mluví za vše a já nechci, aby došlo k tomu nevyhnutelnému. Na to ho mám až moc rád.

Vyberu něco romantického a pustím to. Eli si sedne konečně ke mně a já ho můžu obejmout. Mám dojem, že je trochu napjatý, ale to se během filmu zlepší. Věřím v to.

Elliot

Ani si neuvědomím, že jsem se do filmu tak zakoukal, že jsem se o Andrého úplně opřel. Chtěl jsem to hned vyřešit, ale byl jsem hrozně nervózní. Jeho nápad s filmem mi padl vhod. Já vím, že jen prodlužuji naše trápení, ale neumím se k tomu dokopat. André byl můj první. Jak to s ním mám jen ukončit? Mám ho stále rád, ale už s ním nedokážu spát. Sotva snáším jeho objetí a polibky. A on si toho všiml. Není slepý. Z mých myšlenek mě vytrhnou rty, které ucítím na svém krku. Semknu rty k sobě. Přesně tomuto jsem se chtěl vyhnout. Srdce mi začne prudce bít. Co mám teď dělat?

"André," šeptnu nesouhlasně. Ale on to pochopí jinak a zapojí své ruce, kterými vklouzne pod mé oblečení. Znovu začnu slzet.
"Ne," zakňučím.
"Přestaň," chytím jeho ruce.
"Proč? Vždyť se ti to líbí, vždycky se ti to líbilo," uslyším u ucha. Mám chuť se otočit a jednu mu vlepit. Ale vím, že to není jeho chyba. Je moje. On má pravdu. Líbilo se mi to. Ale teď už ne. Jak mu to jen mám vysvětlit?
Když jeho ruka zabloudí k mému rozkroku, nevydržím to a odtrhnu se od něj.
"André, tohle nepůjde," podívám se na jeho překvapenou tvář.
"Musíme si promluvit," obejmu si nohy. Momentálně slouží jako hradba, která mě ochrání.
"Já už takhle nemůžu. André, mám tě rád. Vždycky tě budu mít rád. Dal jsi mi všechno, co může přítel dát, ale já ..." povzdechnu si.
"Já nemůžu. Zamiloval jsem se do někoho jiného. Nechci, aby sis myslel, že jsem tě nemiloval. Miloval a moc, ale vychladlo to. Nevím, kdy nastal zkrat, ale my dva jsme si nebyli souzeni. Na tebe čeká někdo, kdo ti dá tolik lásky, kolik si zasloužíš a i více. Ale já to nebudu," šeptnu.
"Nechápu. Ty miluješ někoho jiného? Ale koho? Kdy jsi..?" nedopoví. V očích má tolik bolesti. Vystřelím k němu a obejmu ho tak pevně, jak se jen dá.
"Promiň mi to. Moc mě to mrzí. Já jsem to nechtěl. Byl jsem s tebou šťastný. André, nezlob se na mě. Prosím, dej tomu čas. Zjistíš, že já jsem nebyl ten pravý pro tebe," vzlyknu. Jeho ruce se kolem mě ovinou a stisknou mě v jeho náruči. Rozchod nebývá nikdy lehký.
"Takže tohle je konec. Žádná šance, že by se to spravilo?" zvedne hlavu a podívá se na mě. Má trochu červené oči. Pohladím ho a vtisknu mu jemný polibek na rty.
"Nevěřím, že by se to vrátilo. Vzpomínej na mě v dobrém. Nech si ty krásné vzpomínky na to hezké, co jsme spolu prožili. A najdi si někoho, kdo tě bude hoden. Jsi krásný, moudrý, zábavný a máš šarm. Tam někde je někdo, kdo tě miluje. A možná je blíž, než si myslíš, jen tomu dej šanci," usměju se smutně.
"To nepůjde tak snadno, Eli. Já tě miluju," řekne to tak zlomeně. Přivřu oči, a pak je znovu otevřu.
"Zamiluješ se znovu," řeknu s úsměvem.
"A ten někdo tě udělá šťastným. Což jsem já nedokázal," řeknu upřímně. Znovu mě obejme, a pak pustí. Zvedne se a odchází. U dveří se otočí a podívá se na mě.
"Ten, koho miluješ… máš u něj naději?" překvapí mě jeho otázka.
"On říká, že ne," šeptnu.
"Ale já to nevzdám," zakřením se. Přikývne a odejde.

Lehnu si a obejmu polštář. Jsem tak hrozně unavený.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Síma Síma | Web | 11. ledna 2013 v 9:18 | Reagovat

moc hezký dess :)

2 Widlicka Widlicka | 11. ledna 2013 v 17:30 | Reagovat

Tony je pako, odmítnout takovou hezkou "žabičku" ;-P
Ještěže André je alespoň rozumný a neztropil kvůli rozchodu žádný povyk, sice tvrdil, že ho miluje, ale vzhledem k tomu, že byl schopný se s ním rozejít, nebyla ta láska k němu až tak silná :-P jinak by se s ním rozejít nedokázal 8-)

3 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 11. ledna 2013 v 18:00 | Reagovat

ou, to bolelo, to všechno, bože tohle je tak krutej díl, ach jo, snad brzo přibude další

4 katka katka | 11. ledna 2013 v 22:03 | Reagovat

tak se přiznám jak mluvil Tony z Elim tak jsem brečela když mu říkal tu strašnou pravdu o tom že neví co je láska :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama