Díl 23.: Chyba

14. ledna 2013 v 12:45 | keishatko |  Tichý výstřel
A máme tu ďalší dielik Tichého výstrelu. Ja viem prekvapenie. Pohla som si. To viete, keď príde múza, musím rýchlo využiť. Chcela by som diel venovať mojej milovanej Bete Luczaide. Obdivujem ju ako sa dokáže prekúsať tým čo preloži Google Translator, nechápem ako dokáže niektoré vety totálne skomoliť. Luczaida som ti vďačná, že si to ešte nevzdala.






Chyba




André

Rozešli jsme se. Mému mozku to ještě nějak nedochází. Kráčím domů krok za krokem a stále si opakuji, že nemám přítele. Eli mě nemiluje. Jeho láska ke mně ochladla.
Co jsem udělal špatně, že se to stalo?
Možná jsem na něj neměl tlačit, aby se změnil. Aby se nechoval jako dítě. Možná kdybych se mu víc věnoval, nebo jsem se mu věnoval až moc? Já nechápu, co jsem udělal špatně, že mě opustil další přítel.
Co jsem komu udělal, že musím zůstat sám? Nikým nemilovaný.

Necítím chlad na tváři. Ani to, že mi na ni dopadají vločky. Prý se znovu zamiluju. Ano a ten další mě také opustí. Jako ti před ním. Myslel jsem si, že Eli bude jiný. Že s ním to bude trvalé. Znovu jsem se zmýlil. Vytáhnu mobil a podívám se na něj. Jako tapetu jsem si dal Eliho usměvavou tvář. Teď si to můžu smazat. Moje zkřehlé prsty najdou v seznamu kontaktů EJe. Potřebuji se opít, ale ne sám.
"Ahoj, neruším?" zeptám se.
"Co? Ne, ne, ty nikdy nerušíš. Co se děje? Myslel jsem si, že jsi šel k Elliotovi a strávíš s ním noc," zeptá se. Slyším mu v hlase úsměv.
"Já a Eli," zaskřehotám. Nepoznávám svůj hlas.
"André?" zní tak ustaraně. Nemůžu se vymáčknout. Dát mu nějakou odpověď.
"Kde jsi?" zeptá se mě.
"Na cestě domů," zamumlám.
"Dobře, do čtvrt hodiny jsem tam," řekne naléhavě. Usměju se. Na EJe se vždy můžu spolehnout.
"Dobře, děkuji," šeptnu a položím to. Strčím mobil do kapsy a ruku tam nechám.
Rozchod vždy tak bolí.

EJ

Jakmile to položím, seběhnu dolů. Obuju se a natáhnu bundu.
"Vezmi si i čepici. Venku začalo sněžit," zakřičí na mě mamka. Povzdechnu si a sundám ji z věšáku. Máma už je stihla každému nachystat.
"Jdu k Andrému, možná tam zůstanu na noc," houknu na ni. Vykoukne z kuchyně.
"Dobře, pozdravuj ho. Bavte se," usměje se na mě a znovu zmizí.
Jen co vyjdu ven, vytočím Tonyho.
"Poslyš, co se stalo mezi Andrém a Elliotem?" zeptám se, jakmile to zvedne.
"Proč se ptáš?"
"No, proč asi? Právě mi volal, byl úplně mimo. Šel domů a při tom měl strávit večer a noc s Elliotem," vysvětlím mu netrpělivě. Uslyším povzdech.
"Tak to vypadá, že se s ním Eli rozešel," oznámí mi. Téměř se srazím se sloupem.
"Cože?" vykřiknu a nevšímám si kolemjdoucích, kteří se na mě divně dívají.
"Slyšel jsi. Měl jsem s Elim trochu vážnější rozhovor a řekl jsem mu, že když si jím není jistý, tak ať mu dá volnost. Tak toho využij, ty pako."
"Proboha, proč jsi mu něco takového radil? Dobře víš, že ho André miluje. Muselo ho to zlomit," už pomalu utíkám, jak spěchám.
"EJi, sakra, přestaň lamentovat a chop se šance. Já jsem to jen Elimu navrhl, neřekl jsem mu, aby to udělal. Musel zvážit vše, dokud se tak nerozhodl a asi usoudil, že to bude nejlepší řešení. Je na tobě, zda toho využiješ. Přestaň se dívat, jak si znovu někoho najde a sám si ho ulov," přikáže mi. Neodpovím mu na to.
"Jsem před jeho domem. Musím končit. Pak ti zavolám. Zatím se měj," položím to a přistoupím ke dveřím. Zazvoním. Otevře mi Andrého otec.
"Je v pokoji. Asi rozchod. Už zase má ten prázdný pohled," řekne na místo pozdravu a dovolí mi vejít. Sundám si bundu, boty i čepici.
"Děkuji. Já ho z toho dostanu," usměju se. Poplácá mě po rameni a já jdu rychle k Andrému do pokoje. Otevřu a najdu ho na posteli, jak čučí do blba. Povzdechnu si. Přistoupim ke skříni a otevřu ji. Úplně na dně schovává alkohol. Pro každý případ. Vytáhnu i skleničky, které v koupelně opláchnu.
"Pojď, trochu se napijeme a ty mi řekneš, co se stalo," promluvím na něj. Podívá se na mě a kývne. Jsem rád, že nejdeme zítra do školy. Alespoň to se může dát Elliotovi za plus, že rozchod nechal na pátek.

Položím láhev na stůl i se skleničkami a naliju nám. André se zatím přesune na kraj postele a čeká dokud mu podám tu jeho. Povzdechnu si. Už jsem ho nechtěl vidět tak smutného. Tony má pravdu. Musím se přestat dívat a raději jednat. Andrého už nikomu nenechám.
Nikomu.

Ťukneme si a na jeden zátah to do sebe kopneme. Pro mě je to příslib mého rozhodnutí

Tony

Ty dopisy se mi přestávají líbit. Proč si někdo dává takovou námahu, aby to dělal? Už to překračuje hranice. S Kirkem jsme to prošli. Dali jsme udělat analýzu, zda se z těch listů dá něco zjistit. Přes obchody, výpisy účtů a kdo ví co ještě, jsme se dostali k jedné adrese. Teď jsem na cestě tam. Kirk mi důrazně řekl, abych byl opatrný. Jako kdybych někdy nebyl. Vždy si dávám pozor. Ale z tohoto mám opravdu špatný pocit. Chloupky na krku se mi ježí. To nikdy nebylo dobré znamení.

Motorku zaparkuji až na druhém konci ulice než je dům. K němu dojdu pěšky. Žádné auto před ním neparkuje. Obejdu si ho. Nikde nikdo. Skoro to vypadá, jako kdyby tam nikdo nebydlel. Risknu to a otevřu si okno, které vede do kuchyně. Prokluznu dovnitř a dám se do zkoumání. V chladničce žádné potraviny. Všude prach. Projdu všechny pokoje, ale jako kdyby ten dům ovládli duchové.

Otevřu poslední dveře, očividně pracovna. Je tu čistěji než v jiných místnostech. Vejdu a začnu ji prohledávat. Jako naschvál nic nenajdu. Na konec si nechám stůl. Sednu si do křesla a otevírám šuplíky. V jednom najdu hrací skříňku. Vytáhnu ji a položím před sebe. Opatrně ji otevřu. Začne hrát. Kromě papírku v ní nic není. Rozložím papírek a přečtu si ho.
Strnu na místě.
"Sakra," zavrčím. Taková chyba. Jak jsem se jí mohl dopustit?
"Klid," řeknu si a vytáhnu opatrně mobil z kapsy na lýtku. Nádech a výdech. Vytočím Kirka.
"Tak co?" ozve se hned po prvním zvonění.
"Jsem v prdeli a to v pořádné," zavrčím.
"Řekl jsem ti, abys ho nepodceňoval, k čertu. Co se děje?"
"Přijď sem. Je tu bomba, a pokud se postavím vyletím do vzduchu," zamumlám.
"Jsem v pracovně. Spínač je v křesle. Moje váha ho spustila."
"Hned jsem tam. Nepohni se proboha. Zabiju tě, jestli se necháš zabít," položí mi to. Toto mi byl čert dlužen. Ale nechápu, proč se zaměřil právě na mě. A proč bomba? Celé město bude v pozoru, kdyby dům vyletěl do vzduchu.
Něco mi tu nesedí.

Kirk

Zaparkuji před domem. Kašlu na opatrnost. Očividně se na nás připravil. Zkusím hlavní vchod. Odemknuto. Vejdu a hned běžím do pracovny.
"Ty idiote," neodpustím si. Ušklíbne se na mě. Celý Tony. Přijdu k němu a hned padnu na kolena a začnu si prohlížet křeslo.
"Máš pravdu, je tu plastická trhavina. A časovač, ale zatím není spuštěný. Vedou z něj dráty, ale kam, pořádně nevidím. Bože, Tony, to jsi tak líný, že sis musel sednout?" zavrčím. Začnu přemýšlet, co dělat. Jaký postup zvolit.

"Nehýbej se, hned jsem tady," přikážu mu.
"Jako kdybych měl něco jiného v úmyslu," řekne sarkasticky.
"To si odpusť," odběhnu do auta pro svůj kufřík a vrátím se.
"Musím najít spínač, trochu to potrvá. Nemrv se. Nevíme, jak velkou citlivost to má," varuji ho.

Najdu švy, které drží kůži křesla a rozříznu je. Je vidět, že byly znovu prošité. Aniž bych narušil bombu, kouknu dovnitř. Povzdechnu si.
"Našel jsem, kam vedou ty dráty. Jen nevím, jak je přestřihnout," zamumlám. Vytáhnu baterku a lépe si na to posvítím. Tři dráty. Jako naschvál. Ať se dívám, jak chci, tak jsme v kaši. A to v pěkně husté kaši.
Ať odstřihnu jakýkoliv drát, může to spustit časovač nebo rovnou detonaci.
"Tak co?" promluví to nemehlo. Podívám se na něj.
"Co myslíš?" podívám se na něj ironicky.
"Měli bychom naději. Ale nevím, jak velkou. Mohl bych to risknout a přestřihnout drát, který vede ke spínači a k těžišti tvé váhy. To by spustilo časovač. Dalo by nám to čas na útěk. Ale nevím kolik. Mohou to být minuty, ale i vteřiny," podívám se na něj.
"To nejsou dobré vyhlídky," usměje se na mě.
"Anthony," napomenu ho.
"Dobře, dobře. Tak to uděláme jak říkaš. Spustíme časovač," rozhodne. Také jsem na to myslel.
"Ale co když to nestihneme?" vyslovím své obavy.
"Dřív, než to uděláš, odtáhni ten stůl, ať nám nebrání v útěku. Pak to už bude jen o rychlosti," přikývnu. To je dobrý nápad.

Tony

Zatímco Kirk odtahuje stůl, já přemýšlím, kudy utíkat, abychom byli co nejrychleji venku. Pracovna je na patře. I kdybychom vyskočili oknem, není jisté, že bychom to přežili. Ale je to plán B, kdyby nebylo dostatek času.
"Dobře, připraven?" přeruší moje myšlení Kirk.
"Ano, takže postavím se a hned běžíme. Dolů po schodech a hned doleva. Tam je východ. Parkuješ před domem?" zeptám se ho. Přikývne.
"Běž přeparkovat. Nepotřebujeme, aby policii tvoje auto navedlo k nám." Poslechne a odběhne. Trvá tak deset minut, než se vrátí.
"Odstranil jsem z cesty vše, co by nám překáželo a dveře jsem nechal otevřené," řekne. Usměju se. Když si ke mně dřepne, roztřeseně se nadechnu.
"Tak dělej," dám mu zvolení. Slyším cvaknutí.
"Deset sekund," zakřičí.
"Běž, běž, běž!" křičí. To mi nemusí říkat. Zvednu se a hned začnu běžet. Schody beru po dvou. Nechci se skutálet a zlomit si vaz, proto si na více netroufnu. Vyběhnu z domu a ohlédnu se, zda je Kirk za mnou.
Je.
Nejsme od domu ani tři metry a spustí se detonace. Tlak výbuchu nás odhodí.

"..ny, Tony, jsi v pořádku?" slyším jako kdyby z dálky. Tělo mě bolí a v uších mi zvoní.
"Ano, myslím, že jsem," zamumlám. Pomáhá mi na nohy.
"Vstávej. Musíme pryč, než přijde policie. Švihej," někam mě táhne. Strčí mě do auta a sám si sedne za volant. Nastartuje a padáme pryč. Už z dálky slyším sirény.
"To bylo o chlup, Tony, někdo se tě chce zbavit a myslí to vážně," konstatuje to, co už vím od doby, co jsem si přečetl lístek:

"Ka-bum Elipsy!"
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 14. ledna 2013 v 16:41 | Reagovat

doufám že máš stále inspiraci protože já mám touhu vědět co za cvoka mu chce ublížit , Ej se postará o Andrease ale co je s Elim jak se cití :-)

2 Alone Alone | Web | 14. ledna 2013 v 18:03 | Reagovat

bože taková kravina, no to snad ne. tony ty troubo, jestli si nedáš bacha tak ti něco zlomím sama.
EJi, rozhoď sítě a lov proboha :D staň se lovcem nebo upírem nebo já nevim a skoč po tom moulovi co se opíjí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama