Díl 25.: Jasnější vzpomínky

4. února 2013 v 16:10 | keishatko |  Tichý výstřel

Beta: Luczaida


Jasnější vzpomínky




Tony

Postavím se a jdu pro džus. Když se vrátím, tak se podívám na EJe.
"Nechápu, proč jsi tak zničený. Tak jste spolu spali. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Vždyť jsem ti sám řekl, abys to na něj vybalil," ujišťuji ho.
"Ale já si nevyčítám, že jsem tě podvedl," přeruší mě. Posadím se a hledím na něj.
"Tak proč se tváříš jako zbitý pes?"
"Protože jsem to nechtěl takhle. Měli jsme vypito. Já si nic nepamatuji. Najednou se ráno probudím s bolestí v hlavě i zadečku. Já i André jsme nazí a jeho ruka omotaná o kolo mého pasu. Ani nevíš, kolikrát jsem o tomhle snil. A když se to konečně stane, nepamatuji si nic," zakroutí hlavou, kterou si položil na ruce. Co mu mám na to říct?
"A víš, co je nejhorší? Že jsem od něj utekl. Ani jsem nepočkal, až se probudí. Já jsem se bál, že by mě odsoudil. Že by byl mnou zhnusený a už bychom se nemohli přátelit," podívá se na mě zničeně. Povzdechnu si.
"A co kdyby to bylo naopak? Co kdyby ho to nakoplo a dali byste se dohromady? Nechci ti dávat plané naděje, ale nikdy nevíš, co z toho může být. Možná by ses za ním měl vrátit. Máš to padesát na padesát."
"Ne, nevrátím se tam. Ty nechápeš, jak se za sebe stydím? Měl jsem ho utěšit a já se s ním vyspím," zopakuje mi, jako kdybych ho už poprvé neslyšel.
"Podívej se. Jsi zmatený, po opici, a vyděšený, že ztratíš přítele. Chápu tě, ale zase nemusíš křičet. Hluchý nejsem," upiju trochu džusu.
"Promiň," zamumlá. Mávnu rukou, že je to jedno.
"Raději mi řekni, co máš v plánu," vyzvídám. Pokrčí rameny. Proč jsem to jen čekal?
"Doufal jsem, že tu budu moci zůstat. Vyspím se z opice, a pak bych mu zavolal," řekne opatrně. On byl vážně mimo, když jsem říkal, že je tu Eli.
"Moje postel je zabraná," ​​překvapeně se na mě podívá.
"Je tam Eli. Přišel krátce poté, co jsem s tebou volal. Byl úplně vyčerpaný, tak si lehl do mé postele a teď spí," vysvětlím.
"Tony. Proč si nezačneš s ním? S Elliotem? Víš, všiml jsem si, jak se na tebe dívá. Jeho pohled je stejný jako můj, to mi věř, protože já svůj pohled, kterým propaluju Andrého, znám. Pasovali byste k sobě," usměje se na mě.
"Kriste, EJi, kdy se z tebe stal dohazovač?"
"Já nevím, asi tehdy, když to s Andrém a Elim šlo z kopce," poznamená.
Uchechtnu se.
"Spím s ním," podívám se na něj.
Hodí na mě nechápavý pohled.
"Mám s ním sex. Pravidelně už asi od toho udobřovacího večera," jdu s pravdou ven.
"To nemyslíš vážně! Tony, sakra," vyskočí na nohy.
"Pak se ani nedivím, že jim to neklapalo. Proč jsi to udělal? To jsem ti nestačil?" začne mi vyčítat. Odvrátím od něj pohled.
"Tady nejde o to, zda jsi mi stačil nebo ne, prostě k tomu došlo," pokrčím rameny.
Periferním viděním si všimnu, že se posadí zpět do křesla a vyjekne. Asi zapomněl na zadeček.
Nedá mi to a uchechtnu se.

EJ

Propálím ho zamračeným pohledem.
"Jen se mi směj," hodím po něm polštář. Nechápu, jak mi to mohl udělat.
Zaseknu se ve svých myšlenkách.
Kriste, já ho podvedu s Andrém a dělám mu kázání. Chci mu něco po chvilce říct, ale když se konečně zaměřím na jeho tvář, všechna slova mi z hlavy vyprší.
"Co to ​​máš s tváří, proboha," znovu vyskočím na nohy, ale jen kvůli tomu, abych šel k němu.
"To proto ta lékárna. Vypadá to hrozně," natočím si jeho tvář k sobě.
"Aspoň že to máš vyčištěné. Klepne mě z tebe. Nechci vědět, kde jsi byl, že jsi přišel k tomuto," dám mu pohlavek. Zakření se na mě. Bože, je tak neodolatelný. Proč jsem se nemohl zamilovat do něj? Bylo by to o to snadnější. Nahnu se k němu, že ho políbím jako mnohokrát před tím, ale uhne mi. Překvapeně zamrkám.
"Opravdu chceš v tomhle pokračovat? Teď, když máš možná šanci u Andrého," vysvětlí mi své jednání. Povzdechnu si.
"Já nevím, Tony. Bojím se. Co když teď ukončíme náš milenecký vztah a André mě nebude chtít? Zůstanu znovu sám, protože tebe uloví Elliot a neříkej mi, že ne. Je do tebe zamilovaný. Oh, bože," docvakne mi.
"To o tobě vyprávěl Andrému. To, že někoho miluje, ale on mu řekl, že mu lásku neopětuje," vzpomenu si.
"Jak jsi mu to mohl říct? Ty necito," bouchnu ho do ramene.
"Hej, já jsem mu nikdy lásku nesliboval. EJi, já nevím, co to je láska. Co mi dá? Nakrmí mě? Uhasí žízeň? Zahřeje? Já nevím, co to je. Nikdy jsem ji nepocítil. Ani rodičovskou lásku jsem nedostal, tak jak mám věřit v tu partnerskou?"
Sleduji, jak si prohrábne vlasy.
"Co se stalo s tvými rodiči?" zeptám se přímo. Propálí mě pohledem, a pak jím uhne do strany.
"Proč to chceš vědět?" pohladím ho, ale nakonec ho obejmu.
"Protože tě mám rád a chci o tvé minulosti něco vědět. Proč žiješ s Kirkem? A co ty jizvy na tvém těle? To udělali oni? Proto s nimi nejsi?" vyslovím své domněnky. Slyším, jak si povzdechne.
"Nepamatuji si toho moc. Když si vybavím rodiče, tak si vzpomenu na spoustu křiku a úderů. Mám to rozmazané. Nejasné vzpomínky," zatrne ve mně. Tak přece byl týraný. Začnu ho hladit. Je úplně ztuhlý. Neměl jsem se ptát.
"Nemysli na to. Už se nebudu ptát," šeptnu. Přikývne.

Tony

Po nějaké době se odtáhnu.
"Kirk není doma. Můžeš spát u něj. Já mu to pak řeknu," navrhnu mu. Vidím, jak váhá, ale je unavený a potřebuje se prospat.
"Dobře, ale doufám, že ten jeho přítel si nebude myslet, že ho Kirk se mnou podvádí," zasměje se a já s ním.
"Neboj. Noel je v pohodě a Kirkovi věří a abych řekl pravdu, tak tady ještě ani jednou nespal." Postavím se a vedu ho do Kirkova pokoje. Je vždy otevřený. Kirkův zvyk od mého dětství. Kdybych něco potřeboval, tak jsem mohl k němu hned vběhnout.
EJ si lehne do jeho postele a přikryje se. Prohrábnu mu vlasy.
"Neboj, ono se to vyřeší. André není idiot. Jistě si nenechá proklouznout příležitost mezi prsty," usměju se na něj.
"To jo, ale zase je brzo na nějaký nový vztah," dodá EJ smutně. Vím, že má pravdu.
"Já bych spíš chtěl vědět, podle jaké formule je ten správný čas na nový vztah," zazubím se, i když to trochu zabolí. EJ zakroutí hlavou a zavře oči.
"Děkuji, že se o mě tak staráš," šeptne.
"Jsem si zvykl, že tady jsi pořád jako příživník," šťouchnu do něj. Zasměje se.
"Spi. Pak tě vzbudím na jídlo," plesknu ho jemně tam, kde tuším zadek. Nemohl jsem si to odpustit. Ale už nereaguje. Už stihl usnout. Po tichu za sebou zavřu dveře a jdu k sobě do pokoje podívat se na Eliho. Myslím, že dnes náš dům slouží jako hotel.

Trent

Položím mobil a nechápavě se na něj podívám. Co to ​​bylo za divný hovor?
"Hej, štěně, budeš tam dlouho civět do blba? Pojď mi pomoct, kvůli tomu jsi sem přišel, ne?" zavolá na mě Nairi. Někdy umí být fakt otravný.
"Vždyť jdu," přišourám se k němu. Ukecal jsem ho, abych mu mohl pomáhat v dílně, a pak mě bere s sebou na tréninkové jízdy.
"Jsi nějaký bledý, to ti nějaká oznámila, že je těhotná?" uchechtne se. Divím se, že mu při tom nevypadne ta cigareta, která mu trčí z úst. Někdy se tak zasním, že ji hypnotizuju pohledem. Už nejednou se mi za to smál a dobíral si mě. Párkrát jsem se ho pokoušel složit, ale je sakra rychlý a silný.
"Ne, nic takového," prohrábnu si vlasy. V hlavě se mi vynořují vzpomínky, které již nejsou zahaleny alkoholovým oparem.
"Asi jsem udělal něco velmi hloupého a nevím, jestli to půjde napravit," podívám se na Nairiho.
"To, že jsi udělal něco hloupého, není nic nového. Děláš to stále a vždy to šlo vyřešit. Tak pověz, ať to máme za sebou a já mohl pohnout s touhle kraksnou," vydechne kouř.
"Právě mi volal nějaký chlap. Prý jsem si ho najal a zaplatil mu už polovinu za tu prácičku. Prý si mám připravit druhou polovinu, protože to nebude trvat dlouho," zamračím se. Ta částka nebyla malá. No, aspoň vím, kam zmizely ty peníze, které jsem utratil.
"A na co sis ho najal, to ti neřekl?" Zavrtím hlavou.
"Mám z toho špatný pocit. Něco se mi vybavuje, ale nejsem si jistý. Protože pokud je to, co mám v hlavě pravda, tak jsem si zavařil až tak, že mě z toho ani otec nevyseká," zblednu ještě víc. Všechno se ve mně napne a já utíkám na toaletu.

Nairi

Nechápavě za ním hledím. Co zase vyvedl? Chodí za mnou jako poslušné štěně. Podle jeho vyprávění jsem usoudil, že se změnil z rozmazleného fracka na celkem pohodového kluka. Dojdu za ním a opřu se o rám dveří. Sleduji, jak se dáví, a pak si utře pusu hřbetem ruky.
"Tak už mi řekneš, co je to za chlapa?" hodím nedopalek na zem a zašlapu ho.
"J-Já jsem si najal nájemného zabijáka," šeptne. Zaskočí mi slina a já se rozkašlu.
"Co to kecáš? To je hovadina. Si myslíš, že vejdeš do baru a jen tak si někoho takového zaplatíš?" nevěřícně se na něj dívám. Podívají se na mě ty jeho bezradné oči.
"N-Nevím. Já nevím, Nairi, ale pokud jsem to opravdu udělal, tak jeden kluk má velký problém," řekne a znovu se začne dávit.

Přejedu si rukou po tváři. Co jsem komu udělal, že jsem si dobrovolně vzal na krk takového idiota?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 5. února 2013 v 9:18 | Reagovat

ježiš v hlavě mi šrotuje jak to zastavit , placený zabiják tak to je zlé , prosím pomož jim nebo mě to sklátí miluji tu povídky ale bojím se o ně :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama