Díl 32.: Setkání

2. listopadu 2013 v 22:10 | keishatko |  Tichý výstřel
Už je to nejaká doba čo som niečo zverejnila. Dúfam, že pár jedincov to ešte nevzdalo a čaká kedy vyjde odo mňa nejaký ten dielik. Pomaly ale isto sa blížime k finále.




Setkání


Beta: Luczaida



Trent

Sedím v autě a pozoruji Nairiho, jak venku kouří. Je hluboká noc, není vidět ani na krok.. Dokonce mračna zahalila i měsíc, takže tu vůbec nic nesvítí. Dostali jsme vzkaz od Tonyho. No, spíš od jeho opatrovníka Kirka. Máme je tu vyzvednout. Já jsem nemusel přijít, ale chtěl jsem. Vnitřnosti mi svírá neviditelná ledová ruka strachu, když si představím, že by to Nairi kvůli mně dostal. Představa, že bych ho už neviděl, neměl šanci si s ním promluvit nebo zasmát jeho sarkastickým poznámkám, mě děsí. Je to jen pár dní, co jsem zjistil, že mě přitahuje.

První krok k lepšímu životu je uvědomění, že mám problém. To mám. Stal se ze mě bisexuál. Nejsem gay, tím jsem si jistý. Dívky mě přitahují stále. Postaví se mi, když vidím nějakou s dobře obdařeným hrudníkem. Postaví se mi ale i při vzpomínce na Nairiho polibek či jeho odhalenou postavu. Je to prostě kus chlapa. Ale kromě něj se mi žádný jiný nelíbí. Alespoň jsem si toho nevšiml. Udělal jsem si průzkum. Seděl jsem na lavičce v obchoďáku a pozoroval lidi. Zkoušel jsem si představit, že bych se líbal s některým z těch, kteří se jen tak procházeli, dívali do výloh nebo o něčem debatovali. Ano, uznal jsem, že někteří byli hezcí, možná to nazvat, že byli sexy, ale kdyby se mě dotkli, tak je asi srazím pěstí k zemi. Nairi bude pro mě přece jen výjimka.

Jen jak mu to říct? Zda mu to vůbec říct. Nechci být jeden z jeho zářezů na posteli. A nechci ani přijít o naše společné chvíle. Co když se to mým přiznáním všechno pokazí? To nechci riskovat. Proto ho jen tajně pozoruji a v noci o něm sním jako poblázněná fanynka nějakého zpěváka. Sem tam si přeju, abych ho znovu tak vyprovokoval, že se neudrží a dá mi za vyučenou polibkem. Ale nevím jak. Stane se, že se nepohodneme a já si hraju na uraženého, ​​ale on už ví, jak získat mou pozornost. Někdy stačí, když vytáhne klíče od auta nebo z mrazáku zmrzlinu a šťouchne do mě, že pokud si s ním nedám, tak roztaje, a to by byla škoda.
Jak mu mám odolat? Je horší než leckterá sexbomba, kterou jsem měl možnost potkat a protáhnout.

Povzdechnu si a můj dech zamlží okénko, přes které se dívám. Setřu ho, aby mi nic nekazilo výhled. Mám dojem, že tu už čekáme věčnost. Konečně k Nairimu někdo přistoupí. Napjatě čekám, co se bude dít. Ruku mám na dveřích, abych mohl v případě něčeho nečekaného vystoupit a stáhnout Nairiho do auta.

Nairi

Odplivnu si.
"Že vám to trvalo. Uvědomujete si, jak hnusná je kosa? Mám lepší věci na práci, než tu mrznout jako nějaký kretén," zavrčím.
"Každý se snaží, jak umí," řekne sarkasticky.
"Jsme tady, tak nežvaň. Sedej do auta. Stačí nám už jen terče na čelech. Jsme tu na ráně," odbude mě ten starší. Mladší stojí za ním. Nepohne ani svalem. Něco se na něm změnilo. Nelíbí se mi, jak mi z jeho pohledu přechází smrtka po zádech. Otočím se a jdu k autu.
"Trochu díků by neuškodilo," zamumlám.
"Zachraňujeme zadek tvému ​​přívěsku, tak si nestěžuj," dostanu odpověď. Zastavím a ohlédnu se, zda svá slova myslel vážně. Myslel.
"Není přívěsek," namítnu.
"Ne? Tak potom co? Staráš se o něho, protože ti jeho otec platí za nelegální závody, kterých se účastníš a vyhráváš pod jeho jménem."
Zaskřípu zuby. Vědí víc, než by měli.
"Odkud máte takové informace?" Zeptám se klidným tónem.
"Myslíš, že jsme nějací zelenáči? Dokážeme vyhrabat špínu i zpod betonu." Taková jistota, co mu zní v hlase, se nedá zpochybnit. Přikývnu a raději nastoupím.
"Kam to bude?"
"Vyhoď nás v centru města, u fontány vodníka a víly," zadá mi cíl cesty.
Budu rád, když se už budu moct vyvalit před telkou.

Kirk

"Tak co chceš dělat teď?" Kouknu na Tonyho. On sem chtěl jít.
"Potřebuju si to tu prozkoumat, prohledat okolí a zjistit, kde by bylo nejlepší místo na uskutečnění akce," vysvětlí mi. Přikývnu.
"Mám na tebe počkat?"
"Ne, jdi domů, nebo si dej kávu, mně je to fuk, nevím, kolik času mi to zabere." Povzdechnu si. Je ještě horší než před tím tvrdým tréninkem. Děsí mě, jestli se bude chtít setkat s Elliotem. Nevím, jestli ho nevyděsí k smrti Tonyho pohled. Před tím ho měl strašidelný, protože měl pohled zabijáka, ale teď. Teď ho má ledový jako samotná smrtka. Nyní je on lovec a ne kořist. Jen to jeho kořist ještě neví.

Ani se nenaděju a Tony mi zmizí z dohledu. Rozhlédnu se po okolí, jestli mě napadne, jak se zabavit. Domů jít nechci. Nejvíce, kam bych chtěl jít, je k Noelovi, ale nevím, jestli je to správné rozhodnutí. Nechci ho ohrozit. Nevím, jestli ten fantom nesleduje i mě. Ale tak moc mi chyběl, když jsme byli pryč. Nemohl jsem mu dát vědět ani zprávou nebo telefonátem.
Všimnu si kavárny, kde je možné se také připojit na internet. Vydám se tam. Pošlu mu alespoň mail. Nemáme vážný vztah, ale slíbil mi, že si nenajde nikoho jiného, ​​dokud se tváří v tvář nerozejdeme a já mu věřím.

Elliot

Procházím se po městě, abych přišel na jiné myšlenky. Už se pomalu vzdávám toho, že se Tony vrátí. Nepřišla mi od něj žádná odpověď. Zprávy mu nadále posílám, ale už nejsou tak veselé jako předtím. Chybí mi. Tak moc, že mi to dělá díru do srdce a mám strach, že ani jeho návrat ji nezaplní.
Dívám se do výlohy, když mě zaujme odraz v něm.
"Mám už asi halucinace," zamumlám a protřu si oči.
Prudce se otočím a dívám se na postavu, která mi je bolestně známá.
"To nemůže být on," zašeptám. Přinutím moje zdřevěnělé nohy, aby se pohnuly a sledovaly ho. Pohybuje se strašně rychle a mrštně. Jako kdyby ani nebyl z tohoto světa. Sleduji ho, i když zastaví a dívá se na jednu výškovou budovu. Jako kdyby nad něčím vážným přemýšlel.

Vypadá jako Tony, ale tak nějak trochu jinak. Jako kdyby to byl on a zároveň nebyl. Mám z něj zmatené pocity. Je tam radost, že se možná nakonec vrátil, ale pociťuji i neskutečný smutek, protože se mi vůbec neozval.
Zamračím se, když do budovy vejde. Samozřejmě jsem mu v patách. Nejde do výtahu, ale po schodišti. Ať chci nebo ne, moje tělo se samovolně pohne za ním.

"Nesnáším schody," zamumlám si. Je ode mě asi o dvě patra výše. Vím to, protože jsem neslyšel žádné dveře, že by vyšel na chodbu. Asi chce jít na střechu.
Opřu se o stěnu a těžce se vydýchávám. Opravdu šel úplně nahoru, ale já jsem si skoro duši vyplivl.
Otevřu dveře, na kterých je napsán Zákaz vstupu a očima hledám Tonyho.
"Nečekal jsem, že se změníš na pronásledovatele," ozve se mi u ucha. Vykřiknu a odskočím na bok. Tony se opírá vedle dveří se založenýma rukama na hrudi.
"A já jsem nečekal, že se odmlčíš na pár měsíců, a když se konečně vrátíš, tak se mi neozveš," vrátím mu štiplavým tónem.
"Nejsme manželé, nemusím se ti zpovídat. Dříve či později bych se ti ozval." Překvapeně zamrkám. Je jiný.
"Změnil ses," řeknu mu svůj objev. A jsem jím sám šokován. Jeho smích mě vyděsí.
"Samozřejmě. Dřel jsem na té změně." Odlepí se od stěny a postaví se přede mě.
"Bojíš se mě?" Zeptá se mě téměř s výsměchem. Stisknu rty a spolknu slzy, které se mi tlačí do očí.
"Proč si to myslíš? Chceš, abych se tě bál?"
"Nevím, možná," trhne rameny. Udělám krok k němu.
"Kde jsi byl tak dlouho? Proč ses neozýval? A proč mám pocit, že Trent ví víc než já? Ten, co mě šikanoval a ničil život. Před kterým jsi mě musel chránit, se teď jeví jako tvůj nejlepší přítel. Nevím, co si mám o tom myslet. Chci vysvětlení," položím mu ruce na hruď.
"Není můj nejlepší přítel. Jen s ním mám nějaké vyřizování. Víc ti říct nemůžu. Je to pro tvé dobro." To je jeho odpověď. Pro mé dobro. Bouchnu ho naštvaně do hrudi a odvrátím se od něj.
"Proč mi neřekneš pravdu? Proč, když ti vyznám lásku, tak se vypaříš jako pára nad hrncem? Co si mám o tom myslet? Já jsem doufal ..." Odmlčím se zničeně. Obejmu se rukama, jako kdyby mi byla zima. Dřív, než vidím, cítím, že se ke mně přiblíží.

"Dřív, než ti dám odpověď na tvé vyznání, musím něco zařídit a dokud to neudělám, nemůžu být s tebou. Je to pro mě velmi důležité," řekne chraplavým hlasem. Je to jako bodnutí do srdce.
"Důležitější než já?" Zeptám se zraněně.
"Důležitější než to jen může být," chytne mě za ramena a otočí k sobě. Hned mě přitiskne na svou hruď.
"Ke tvé otázce ... Nechci, aby ses mě bál. Ať se mě bojí ti, kteří chtějí ublížit mně nebo mým blízkým," zavrčí.
"Tony, tak moc jsi mi chyběl." Přitulím se. Možná se změnil, ale jeho náruč hřeje stejně jako poprvé, co mě objal. Nevidím jeho výraz. Nevím, že se mu očima mihne něha smíšená s něčím, co tam nikdy nebylo. Možná kdybych to viděl, tak by naše blízká budoucnost dopadla jinak.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 6. listopadu 2013 v 10:29 | Reagovat

krásný díl tak trochu mě rozesmutněl ale budu věřit že skončí spolu :-)

2 VinylScratch~~ VinylScratch~~ | 14. listopadu 2013 v 16:46 | Reagovat

jéé ^^ konečne :) darmo sm čakala na kayleightinom (či jak sa bože skloňuje :D) blogu ...xDD ...ale našla sm pokračovanie takže fajne ~~ krásny diel ^^

3 fialka fialka | 14. listopadu 2013 v 20:34 | Reagovat

Jsem ráda, že to pokračuje, kdekoliv...
Moc děkuju.

4 Sisa Sisa | 24. listopadu 2013 v 0:37 | Reagovat

kedy pribudne ďalší diel? moc sa teším :)

5 Widlicka Widlicka | 23. ledna 2014 v 16:38 | Reagovat

Tak z Tonyho je smrtka na nožičkách, jo? :-D paráda :-P (ale jakmile má v náručí Eliho, tak se jí ztupí kosa :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama